Čekání na Žižku

který měl do kin přijít loni v říjnu, nebo thriller Roberta Sedláčka Promlčeno, s jehož premiérou se počítalo na letošní únor. Několikrát odložena byla premiéra filmu Petra Bebjaka Zpráva inspirovaného útěkem vězňů Alfréda Wetzlera a Rudolfa Vrby z koncentračního tábora v Osvětimi.

Základní příčina všech těchto zpoždění je zřejmá a těžko si stěžovat u jakékoli české instituce na to, že svět zaplavil virus z Číny. Na druhé straně to, že pandemie ochromila život v Česku tak nehorázným způsobem, že opatření nadlouho rezignovala na jakékoli jemnější rozlišení skutečných a jen teoretických rizik, to už kritizovat lze. Pokusili se o to zástupci producentů, distributorů a kinařů loni v listopadu, samozřejmě bez úspěchu: místo splnění jejich požadavku na bezpečné a kontrolované otevření kinosálů se tou dobou rozjíždělo vánoční promoření.

Už tehdy přitom byla situace v audiovizuálním průmyslu kritická. Co teprve nyní, kdy si zástupci kulturních institucí opět právem stěžují, že jejich otevření zřejmě nikoho zodpovědného příliš nezajímá.

Nejočekávanější hity by nicméně do kin nezavítaly ani v případě, že by biografy byly v uplynulých měsících v provozu. Týden po Žižkovi měl v kinech odstartovat Zátopek Davida Ondříčka, který se měl ještě předtím představit na karlovarském filmovém festivalu.

Už loni v květnu však producenti a distributor pochopili, že podmínky k uvedení ještě dlouho nebudou standardní a premiéru rovnou odložili o rok. V tu dobu se to mohlo zdát jako přehnaně dlouhý odklad, dnes je vidět, že byl rozumný a bude stačit jen tak tak.

Velkofilm Jan Žižka šel ještě dál a čekání na něj se protáhne až do roku 2022.