Erdogan se Istanbulského kanálu nevzdává

„Nepřísluší admirálům ve výslužbě vydávat prohlášení, která naznačují politický převrat,“prohlásil zkraje dubna Recep Tayyip Erdogan na adresu 104 penzionovaných činitelů ozbrojených sil, kteří otevřeným dopisem zkritizovali plán tzv. Istanbulského kanálu. „Za žádných okolností není přijatelné podnikat takové kroky uprostřed noci a v zemi, jejíž historie je plná pučů a deklarací,“dodal turecký prezident s odkazem na pestrou historii vojenských převratů.

Zatímco turecké úřady zahájily zatýkání signatářů, kauza odbojných admirálů jen zvýšila mezinárodní zájem o kontroverzní projekt. Ostatně jejich dopis se točil právě kolem faktu, že stávající režim vodní cesty přes Bospor určuje mezinárodní konvence z Montreux z listopadu 1936, a kolem úvah, že novým kanálem by Erdogan kýženou geopolitickou rovnováhu Černého moře narušil.

Konvence mj. omezuje režim proplouvání válečných lodí – zatímco černomořským státům umožňuje víceméně volné používání Bosporu, jiné země musejí svá plavidla Turecku hlásit předem a jsou omezené typem lodí, tonáží i délkou pobytu v Černém moři.

Na globální šachovnici Delikátnost zdánlivě zastaralé dohody se ukázala právě na událostech poslední doby. Zatímco se Turecko snaží udržovat co nejlepší pracovní vztahy s Ruskem, 10. dubna navštívil Ankaru ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. S hostitelem Erdoganem podepsal memorandum, v němž Turecko zdůrazňuje nutnost udržení územní celistvosti Ukrajiny včetně Krymu i podporu ukrajinských ambicí vstoupit do NATO. To vše v době, kdy velké ruské manévry poblíž ukrajinských hranic vedly v Kyjevě a na Západě ke spekulacím o útočných plánech Moskvy a Američané požádali o proplutí dvou válečných lodí Bosporem.

Den před příjezdem Zelenského Erdoganovi telefonoval ruský prezident Vladimir Putin a podle Kremlu „zdůraznil důležitost zachování konvence z Montreux pro regionální stabilitu a bezpečnost“.

Turecký vojenský analytik Metin Gürcan se domnívá, že se Erdogan – který navíc předloni prohlásil, že na zamýšlený kanál by se konvence neměla vztahovat – může svým lavírováním vysílat vstřícné signály nové Bidenově administrativě v USA. Například jeden z protestujících admirálů Cem Gürdeniz však varoval, že „pokračujícími operacemi NATO v Černém moři a tlakem na výklady konvence z Montreux či navozováním nerovnováhy nemůže Turecko nic získat.“

Bosporská úžina, přetínající Istanbul a spojující Marmarské, potažmo Středozemní moře s mořem Černým, patří k nejvytíženějším vodním cestám světa. Plán odlehčit Bosporu není nový. V minulosti se objevovaly i projekty plynovodů a ropovodů z oblasti Černého moře, jimiž by se omezily počty tankerů v úžině. Také myšlenka paralelní vodní cesty obcházející centrum Istanbulu nepřišla až letos. Erdogan o plánu mluvil už před deseti lety.

Výhrady opozice i expertů Jenže v průběhu uplynulé dekády se klima v zemi začalo vychylovat v prezidentův neprospěch. V létě 2019 jeho strana AKP ztratila radnici v Istanbulu a nový starosta Ekrem Imamoglu okamžitě vytáhl proti gigantickému projektu. S tím, že jde o „vražedný plán, jemuž bude čelit všech 16 milionů obyvatel města“.

Kritici mají k dispozici celou řadu vážných argumentů – hydrologové varují před nevratnou devastací podzemních vod, ekologové před dopady na flóru, faunu i mikroklima západně od Istanbulu, vyloučit prý nelze ani fatální dopady v případě zemětřesení. Ve hře jsou i otázky nad vlastnictvím dotčených pozemků kolem kanálu, které už si porcují developeři. Některé pozemky už skoupili Arabové včetně členů vládnoucích dynastií z Arabského poloostrova. „Je to snad zakázané?“kontroval předloni Erdogan. „Kdyby to vlastnil Hans nebo George, nikdo by s tím problém neměl.“

Turecký prezident je v posledních letech v nemilosti nejen u domácí opozice, ale i velké části mezinárodního společenství. Je proto ironií, že krátce poté, co se dostal téměř před dvěma dekádami k moci, řada jeho argumentů ve prospěch odlehčení Bosporu byla kvitována i na Západě. Například v roce 2004 se v Istanbulu konal vrcholný summit NATO a média tehdy upozorňovala na strategický význam i rizika průlivu půlícího největší turecké město – například na zničující dopady, pokud by v Bosporu došlo třeba k explozi a požáru některého z tankerů s ropou či plynem.

Nově oprášený plán prokopat vodní cestu souběžnou s bosporskou úžinou se stal horkým politickým tématem a další municí pro kritiky tureckého prezidenta Erdogana doma i ve světě.

„Zdravý muž na Bosporu“? Studie Severoatlantické aliance konstatovala, že vodní cesta pro město představuje středně velké riziko teroristické hrozby. Své dopady má ale i běžný provoz a s ním spojené nebezpečí kolizí: zatímco v roce podpisu dohody z Montreux proplulo Bosporem 4500 lodí, v posledních letech počet podle tureckých médií osciluje mezi 40 a 50 tisíci.

Když v 19. století carské Rusko hodnotilo stagnující až chřadnoucí osmanskou říši, vžilo se pro ni označení „nemocný muž na Bosporu“. Dnešní prezident – stejně jako celá plejáda jeho současníků ve světě i na Blízkém východě – se naopak snaží prezentovat jako velmi zdatný vůdce. I projekt Istanbulského kanálu má tento jeho obraz posílit. A jak Erdogan opakovaně prohlásil, plánu se nevzdá za žádných okolností. „Ať se to kritikům líbí, nebo ne, Istanbulský kanál bude postaven.“

Autor vede Centrum pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha