Sochařský park na Klenové
Většina galerií či muzeí výtvarného umění nemá takový venkovní prostor, aby v něm bylo možné vystavit sochy z jejich sbírek. Národní galerie Praha měla kdysi krásnou stálou sochařskou expozici v parku u zbraslavského zámku. Byla tam umístěna díla největších osobností českého moderního umění typu Hany Wichterlové nebo Otakara Švece. Po desítkách let jejího postupného doplňování se nakonec instituce nedokázala dohodnout s majiteli, a tak byl sochařský park zrušen. Před několika lety chystalo pražské Museum Kampa projekt nového sochařského parku. Byl již po odborné stránce navržen takřka do všech detailů, v okolním prostoru se měla představit tvorba téměř dvaceti našich předních současných sochařů různých generací.
Galerie Klatovy / Klenová právě otevřela svůj sochařský park v areálu hradu Klenová a v jeho blízkém okolí. Výběr je různorodý, protože se park rozvíjí již několik desetiletí. Nejstarší ze soch je Býk z corridy (z roku 1977) od Vincence Vinglera. Ten se proslavil především sochami zvířat, z nichž mnohé jsou instalované na různých místech pražské zoologické zahrady. Býk stojí na malém náměstíčku před sýpkou, která dnes slouží jako výstavní síň, a žádný návštěvník galerie ho nemůže přehlédnout. Další sochy či objekty jsou různě rozseté před i za hradbami.
Obří židle na hradbách
Z generace nastupující koncem padesátých a počátkem šedesátých let je třeba se zmínit o Jiřím Seifertovi, jenž osobitě navázal na odkaz Constantina Brancusiho a přiblížil se rakouskému sochaři Karlu Prantlovi. Adéla Matasová experimentuje s různými technickými prostředky a dokáže vytvořit instalace přímo pro daný prostor. Návštěvníci přicházející k bráně mohou zahlédnout nahoře na hradbách jednu z variant obří židle od Magdaleny Jetelové, která je zatím v sochařském parku nejnovějším přírůstkem.
Jsou tu také sochy dvou předních představitelů známé skupiny Tvrdohlavých, a sice Jaroslava Róny a Čestmíra Sušky. Oba jsou tu zastoupeni typickými ukázkami své tvorby. Suška objekty vzniklými rytmickým či ornamentálním prořezáním železných nádrží, Róna temně symbolickou monumentální sochou.
K minimalistickému projevu směřuje Pavel Opočenský, jenž ve svých monumentálních sochách opracovává nejtvrdší kameny s pomocí nejúčinnějších technických prostředků. S veřejným prostorem umí pracovat Václav Fiala, který má za sebou, zvlášť v klatovské oblasti, různé sochařské realizace. Z figuralistů je nezbytné připomenout Maria Kotrbu, jenž dokázal tvary lidských postav typickým způsobem zjednodušit. Nechybí tu ani mladší střední generace, k níž patří Monika Immrová, uplatňující přísná pravidla při klasickém zpracování materiálu, nebo Jakub Lipavský, vycházející z poznání přírody a směřující k nejúspornější formě. V roce 2012 se uskutečnilo sochařské sympozium, z něhož zůstala například socha Michala Trpáka nazvaná Ateistická modlitba.
V loňském roce vyšla ke klenovskému sochařskému parku skládačka, která mapuje většinu děl rozsetých na vnitřním i vnějším hradním okruhu.