Atomoví Piráti

Bartošova parta se v lecčems blíží Zeleným, ale v jedné věci jde zásadně proti nim

Piráti a Zelení, přesněji čeští Piráti a němečtí Zelení, mají dost společného. Obě party sdílejí odér levicovosti, nekonformity, ba anarchismu. Obě vedou žebříčky průzkumů. Obě věří, že po volbách za pět měsíců budou oporami příštích vlád, ba jejich pilíři. Že rozhodující postavou může být u nás Ivan Bartoš a v Německu Annalena Baerbocková.

Jistě, ve skutečnosti může být leccos jinak. Nicméně posiluje pocit, že Piráti i Zelení se vezou na téže vlně digitálních pokrokářů, kteří chtějí změnit svět a převychovat západní společnost. Získáte ho z webových diskusí. A ještě se upevní, varují-li v tomto duchu i zavedená média. I v LN se objevila výstraha: Zelení v německé vládě najdou cestu, jak rozvoj jaderné energetiky u nás zastavit. A dostanou-li se do vlády naši zelení pod jménem Piráti, je vymalováno.

Ale je to reálné? Záleží osud Dukovan, Temelína a celé české energetiky na tom, že Piráti by jadernou energii „zařízli“po německém vzoru? Jsou opravdu klonem Zelených? Vyslouží si i oni přezdívku „strany zákazů a zdražování“? Jsou to otázky, na které nelze rázně odpovědět ve stylu ano–ne. Ale má smysl uvažovat ve stylu jak a v čem.

Migrace? Ne, digitalizace

O podobnosti Pirátů a Zelených se můžeme přít. Můžeme poukazovat na ideové, historické či zeměpisné rozdíly. Třeba na to, že němečtí Zelení jsou produktem ducha osmašedesátnictví, který ovládl nejprve akademickou, pak kulturní, pak mediální sféru a dnes si podmaňuje velké nadnárodní korporace (Google, Facebook, Amazon). Má náskok v anglosaském světě, ale na starém kontinentu ho dohání „zelený establishment“. A nemusí být ani ve vládě. Dva zásadní kroky v jeho duchu – „vystoupení z atomu“(2011) a nekontrolované otevření hranic (2015) – udělalo Německo bez vládní účasti Zelených.

Toto k nám bylo dlouho nepřenosné. I proto, že rok 1968 a sovětská invaze daly společnosti tak silnou vakcínu proti osmašedesátnictví a levici vůbec, že imunita vydržela dvě generace. Takže hledáte-li slogany či programy, na které slyší Ivan Bartoš i Annalena Baerbocková (na okraj, oba se narodili v roce 1980), není to vstřícnost k migraci, ale modernizace, digitalizace společnosti. Ta je ovšem nositelem „ideologií“Googlu, Facebooku či Amazonu. Je to možná pevnější pojítko než fakt, že v Evropském parlamentu obě party sedí v jednom zeleném klubu.

Ale pak je tu téma, kde se mezi nimi rýsuje jasný a hluboký příkop – jaderná energie. Zatímco pro Zelené zosobňuje samotného ďábla, pro Piráty je racionální a jedinou schůdnou cestou k řešení ochrany klimatu. Dokládá to velký rozhovor, který s Ivanem Bartošem vyšel v listu Die Welt na Velikonoce. Vlastně je zvláštní, že v českých médiích ten rozhovor zůstal bez odezvy. Ušetřil by lecjaké spekulace.

Revoluce v podvodném balení

Celé interview se snaží dobrat poznání, jak a v čem se Ivan Bartoš vymezuje vůči Zeleným. Cosi napoví už to, že je představen jako „vášnivý hráč na akordeon, boxer, kuřák, informatik, ochránce klimatu a přítel atomu“. Což je pro německé prostředí exotický mix. Do hovorové češtiny lze tu pasáž převést asi takto: „Jsme tu zvyklí na různé nekonformisty a exoty. Ale aby nám někdo říkal, že naše energetická revoluce je podvod, to nás fakt vyvede z míry.“

Čím se tedy Bartoš vymezuje vůči Zeleným? Jednak tím, že odmítá převýchovu společnosti. „Pokoušíme se vysvětlovat, ne kázat,“říká jasně. „Kdo nevěří v individuální svobody, neměl by měnit společnost.“S tím, že Piráti sázejí na odpovědnost jedince a tento „kulturní rozdíl“je pro něj podstatný.

Se Zelenými souzní Bartoš v tom, že „zelené dotace nesmrdí“(myšleno z pohledu byznysu, který je neodmítá). A že je možné si „uchovat ekologické svědomí a přitom si užívat život“. Což je vlastně definice hipsterů, mladších, vzdělaných a dobře zaopatřených lidí, kteří tvoří voličskou oporu Zelených i Pirátů. Jsou pokládáni za vítěze globalizace i za nositele „zelené gentrifikace“(mladí a úspěšní progresisté globálního ražení vytěsňují z center měst dosavadní domorodce a jejich životní styl).

Hlavním příkopem je ovšem jaderná energie. Bartoš pokládá za nejnaléhavější téma lidstva ochranu klimatu a uvažuje takto. Chceme-li chránit klima, chceme-li omezit emise CO2, nelze odstavit uhelné i jaderné elektrárny, jak to dělají v Německu. Jaderná energie je bezuhlíková a stabilní. Kdežto energie ze slunce i větru trpí výpadky a elektřina se musí dovážet. Toto je model německé energetické revoluce a Bartoš ho odmítá: „Je to podvodné balení, neboť ryze německé rozhodnutí je nevyhnutelně spjato s dovozem ze sousedních zemí.“

Říkat toto v Německu je jako říkat ve středověku, že nevěřím ve spásu nesmrtelné duše. Zde je jakýkoliv kompromis se Zelenými nepředstavitelný. Zato je představitelný kompromis Pirátů s českými politickými stranami od ČSSD po ODS. Takže pozor. Od Pirátů lze očekávat leccos, ale ne to, že by narušili zdejší jaderný konsenzus.

Zatímco pro Zelené zosobňuje jaderná energie samotného ďábla, pro Piráty je racionální a jedinou schůdnou cestou k řešení ochrany klimatu