Zdražování a erotika

Ne každý má na dražší zboží a služby

Konec epidemie se patrně blíží a mnozí obchodníci a provozovatelé služeb teď očekávají, že konečně něco vydělají. Nemalá část z nich předpokládá, že si aspoň částečně vynahradí dlouhé uzavření svých podniků zvýšením cen. Vyjde to?

Obchodníci sází na to, že lidé mají peněz dost a jsou ochotni utrácet. Domácnosti rekordně uspořily a vklady v bankách vzrostly na konci února oproti předcházejícímu roku o více než 340 miliard korun. Navíc některým podnikatelům vzrostly náklady. Vidět je to například na naftě, která před rokem stála okolo 25 korun a teď je zhruba o pět korun dražší. Zdražovat je pak logické. Jenže problém je v tom, že ne každý má teď víc volných peněz než dříve. Pěkně to ilustruje výzkum firmy Fair Credit. Ten se objevil v tisku s titulkem například Tři čtvrtiny Čechů nemají menší příjmy než před pandemií a navozoval dojem, jak jsou na tom skoro všichni dobře. Jenže ve výsledcích průzkumu se mimo jiné objevilo i to, že 43 procent dotázaných zvládne financovat jen základní výdaje a že příjmy se zvedly za poslední rok jen 16 procentům lidí. Z výzkumu Život během pandemie společnosti PAQ Research zase vyplývá, že zhruba 20 procent domácností plánuje omezit spotřebu, například výdaje za návštěvu restaurací. Což půjde docela dobře, protože lidé si často zvykli připravovat jídlo sami a práce z domova už nebude takovou raritou.

Představa, že lidé budou radostně nakupovat dražší věci či utrácet za dražší služby a přitom nesníží objem svých nákupů oproti situaci před pandemií, je naivní. Stejně jako představa z devadesátých let, že se zavedením volného trhu všude vyrostou místo pekáren sexshopy, protože prodej sexuálních pomůcek je výnosnější, a levné rohlíky nebude chtít nikdo prodávat. Podobně jako se kdysi ukázalo, že zájem o sexuální hračky není nekonečný, může se něco podobného po nějaké době ukázat i v případě zájmu o postpandemické obchody a služby s vyššími cenami.