Toxická maskulinita

Jako každý bytostný intelektuál mám rád filmy s Arnoldem Schwarzeneggerem. Za nejlepší považuji Barbara Conana a Terminátora 2. Líbí se mi, jak v nich Arnold skoro nemluví. Našel jsem, že v Terminátorovi 2 řekl jen 700 slov. U Barbara se mi počet slov nepodařilo dohledat. Narazil jsem ale na jinou zajímavou statistiku. Barbar řekne své milé Valerii jen pět slov za celý film. V české verzi by to dokonce mohla být jen čtyři: „Ty nejsi stráž.“a „Ne.“V Conanovi mě zvlášť baví jedna konkrétní scéna.

Arnold v ní sedí s náčelníkem a ostatními barbarskými nájezdníky kdesi v jurtě. Náčelník se zeptá, co je v životě nejlepší. Ozve se jeden z bojovníků: „Otevřená step, rychlý kůň, sokol na zápěstí a vítr ve vlasech.“Jenže náčelník prohlásí, že to je špatná odpověď. Zeptá se Arnolda. Arnold odpoví: „Rozdrtit nepřátele, hnát je pak před sebou a slyšet pláč jejich žen.“

Jo! To je ono. Málokdo ví, že jde o parafrázi výroku samotného Čingischána. Myslím, že nějak jako Arnold se má chovat pravý muž: chodit po světě, zbytečně nemluvit a likvidovat toho nepřítele brokovnicí nebo obrovským mečem.

Za další vzor mužného chování považuji kutila Tima Taylora s jeho heslem „větší výkon“. Hodně mě oslovuje taky Jeff Lebowski a jeho univerzální řešení všech problémů „Serem na to, jdem na bowling“. Big Lebowski je podle mě nejlepší film, jaký byl kdy natočen.

Nejsem si ale jistý, zda chování těchto mých mužných vzorů nesplňuje kritéria toxické maskulinity, jíž se v poslední době ohání kdekdo. Měl by pod něj spadat například sklon k násilí, což pochopitelně sedí na filmy s Arnoldem.

Dalším znakem toxické maskulinity má být tendence k hněvu. V tomhle případě je Arnold z obliga. Na svoje nepřátele se nehněvá, jen je s ledovým klidem posílá na druhý břeh řeky Styx. Mohl by ovšem narazit u dalšího rysu toxické maskulinity, což má být emoční odtažitost.

Přijde mi, že člověk může být buď hněvivý, nebo emočně odtažitý. Těžko ale obojí najednou. Přehnaná emotivita bývá podle mě navíc stereotypně přisuzovaná spíše ženám. Toxická maskulinita se mi zkrátka zdá nejednoznačně definovaná.

V přírodě ale existuje. Objevila to dvojice bioložek z Kalifornské univerzity. Zkoumaly mouchu Drosophila miranda. Je to příbuzná známé D. melanogaster, octomilky obecné. D. miranda nejspíš české jméno nemá.

Na jejím chromozomu Y leží množství nesmyslného opakujícího se genetického kódu. Samcům much to v mládí nevadí. Genetický materiál je totiž v jádrech jejich buněk těsně sbalený. Nesmyslný kód je proto inaktivní. Pak ale samec začne stárnout. DNA se zčásti rozmotá. Problémové geny se aktivují. Mají toxický efekt, který zkrátí život mouchy. Tady to máte. Toxická maskulinita.

RADEK JOHN redaktor LN

Na svoje nepřátele se Arnold nehněvá, jen je s ledovým klidem posílá na druhý břeh řeky Styx. Mohl by ovšem narazit u dalšího rysu toxické maskulinity, což má být emoční odtažitost.