Obrodný proces v Semilech

Stalo se v polovině roku 1968, že byl Ludvík Vaculík pozván jedním občanem promluvit na mítinku Klubu mladých do Semil, dle něj nejzaostalejšího okresu. Onen pan Hádek čelil Vaculíkově výhradě, že na mítinky nechodí. A jsou i jiné zaostalé okresy. Muž se odvolával na Vaculíkovu autoritu, jež by v Semilech, kam ještě obrodný proces vůbec nedorazil, mohla lidem napomoci, aby se „rozhýbali“. A navzdory okresním funkcionářům se bude aktiv konat. Což se i stalo. Jako zpravodaj a pozorovatel byl Vaculík ochoten být přítomen. Vedoucí tajemník OV KSČ účast přislíbil, posléze na doporučení orgánů zrušil. Kupodivu pak na mítink přišlo kolem osmi set lidí. Dělníci, inteligence, mladí, staří. Rodiče s odrostlejšími dětmi. Jedinečný děj, obrodný proces v Semilech začal.

Slyšeli jsme nedávno, že až do noci zasedali radní města Semily, aby rozhodli o odvolání Ivana Semeckého, ředitele školy. Bez odkladu. Závěr byl jednohlasný. Rada rozhodla o odvolání ředitele jednomyslně a okamžitě. Ta rychlost, odhodlanost a nepochybnost! Avšak dle ředitele mělo být ponecháno rozhodnutí o testování dětí na rodičích. Trval přitom na nošení roušek ve společných prostorách školy. Ovšem i mezi rodiči došlo k rozdělení ohledně podpory ředitele školy. Avšak údajně tisíce lidí z celé republiky vyjádřili řediteli podporu.

Prostor pro protest

Můžeme se jen dohadovat, jak to v Semilech a naší zemi nyní chodí. Na ostří dneška se máme rozhodovat ohledně pomezí svobody, nás samých a státní svrchovanosti? Radní nemohli jednat jinak, ředitel porušoval své povinnosti a škole hrozí pokuta… Tak dramatické to snad až není. Selský rozum, je-li jaký, snad napoví, že jedinec smí a má vznést pochybnost ohledně svého svědomí a konání vůči nadřízeným. Ovšem není-li subordinace alfou i omegou našich pořádků. A má být vůbec občanu otevřen prostor pro protest, nesoulad s nadřízenými, kteří konají v čirém nadřazení jim propůjčené moci…

Ano, jsme vázáni tím, „co se musí“. A v jaké míře nám to slouží, nebo „posluhujeme“? Dokdy je to dobré a naše svědomí nesmí být svobodné a projevit se? Ředitel ne/měl jinou volbu? „Lokální lapálie“nečiní z ředitele školy hrdinu. Opravdu ne. To z něj činí městští radní, kteří okamžitě a neprodleně přišli se svým ortelem nad ním. Nebylo by moudřejší posečkat den, dva, tři či týden, zvolit uvážlivější jednání, dát mu jakousi „důtku“. Poslat jej do školního karceru. Podmíněně jej učinit zástupcem, či jiným vhodným způsobem jej pozastavit v jeho rozletu.

Nejde přece o to, kolik rodičů a učitelů bylo na jeho straně, či nikoli. Ani o to, kolik testů je účinných. Zda pro nedostatek pozitivních bude možná vyhlášena prémie. Rozporuplná doba se opravdu pohybuje na pomezí práva versus povinnosti. Jsou chvíle, kdy jsme skutečně na ostří nože mezi svobodou, povinností a spravedlností. A docela osobně. Jsem rád, že jsem ve výslužbě. Nedokázal bych nikoho v žádném případě vykázat z kostela, protože je nadbytečný. A divím se farářům, kteří tak činí a varují své ovečky, aby zvážily účast na bohoslužbě. Naším záměrem není vyvolávat občanskou neposlušnost, nýbrž vyslovit podiv nad neúprosným a přenáhleným jednáním městské instituce ve věci ředitele školy.