EU diskutuje o budoucnosti

Občané Evropské unie mají mít možnost dát během příštích dvanácti měsíců najevo, jakou by ji chtěli mít

Včera byla ve francouzském Štrasburku oficiálně odstartována Konference o budoucnosti Evropy. Jedná se o jeden z prestižních projektů současné předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové.

Cílem je dát občanům 27 členských států příležitost zapojit se do debaty o budoucím uspořádání a fungování Společenství. Názory na smysluplnost takovéto akce se ovšem od samého počátku rozcházejí. Jedni vidí v konferenci způsob, jak obnovit důvěru v Evropskou unii, a nešetří v souvislosti s ní velkými slovy. To je třeba případ šéfa liberálů v Evropském parlamentu, někdejšího belgického premiéra, Guye Verhofstadta, jenž minulý týden prohlásil: „Pouze nebe je naším limitem.“Jiní naopak považují akci, jež má trvat příštích 12 měsíců, za zbytečnou, a to kvůli nejasnému zadání.

Konference byla symbolicky zahájena 9. května, na Den Evropy. Toho dne v roce 1950 pronesl tehdejší francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman projev, v němž vyzval k vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli, předchůdce dnešní EU.

Rána pro populisty

Včera to byl znovu francouzský politik, prezident Emmanuel Macron, kdo přednesl ve Štrasburku úvodní projev. Již roku 2017, těsně po nástupu do úřadu, vyzval na půdě pařížské Sorbonny k tomu, aby Unie zvýšila svou akceschopnost a vycházela z podnětů svých občanů.

Von der Leyenová, jež byla před dvěma lety zvolena právě za výrazné pomoci Macrona, se jeho dřívějšího nápadu zhostila, i když jde trochu jiným směrem. Zatímco Macron chce, aby Unie posílila své schopnosti v otázkách vnitřní bezpečnosti či obchodní politiky, chtěla by se von der Leyenová zaměřit na silnější zapojení občanů do rozhodovacích procesů v EU. A tím vzít vítr z plachet populistům, kteří se snaží Evropskou unii oslabit. Již dříve proto formulovala ambici „zasáhnout tichou většinu evropské veřejnosti“.

Od 19. dubna mohou občané vyjadřovat své požadavky přes speciální internetové stránky. Algoritmy mají zajistit, aby nejčastěji se objevující přání nakonec byla vyslyšena. Od září pak má proběhnout napříč sedmadvacítkou série „občanských dialogů“.

Z výsledků šetření Eurobarometru z října 2020, jehož se zúčastnilo 20 tisíc dotázaných ve všech členských státech, vyplynulo, že 91 procent z nich si přeje, aby unijní instituce na ně braly daleko větší ohled než dosud. Zřejmě pod vlivem pandemie například zazněl požadavek na společnou zdravotnickou politiku.

Evropské sny versus realita

Dá se proto očekávat, že podobné návrhy se budou opakovat i v rámci Konference o budoucnosti EU. Již nyní se tam objevily požadavky na povinné solární panely na střechách průmyslových podniků či na zavedení takzvaného nepodmíněného příjmu.

Je však otázkou, co z toho všeho se nakonec může stát realitou, případně k jak hlubokým změnám by se EU odhodlala. Například změny institucí by se neobešly bez zásahů do základních smluv. Do toho se ovšem nikomu příliš nechce i proto, že by to musely posvětit všechny členské státy. Někde by se kvůli tomu musela konat referenda a riziko, že by plány narazily, by bylo značné.

Zároveň také není jasné, komu přistanou závěry konference na stole. Zda to budou europoslanci, nebo národní vlády, což také může rozhodnout o jejich osudu.

O zapojení širší veřejnosti do unijních reforem se Brusel pokoušel již v letech 2002 a 2003 v rámci tak zvaného Evropského konventu. Jeho členy byli zástupci vlád a parlamentů, včetně států, které chtěly přistoupit. Výsledkem byla Smlouva o ústavě pro Evropu, která však byla zamítnuta voliči ve Francii a v Nizozemsku. Nástupcem byla Lisabonská smlouva, jež vstoupila v platnost v prosinci 2009.