Covid zakryl nestřídmost

Pod pláštěm boje s pandemií se rozpočtová disciplína zhoršila

Na odhady výsledku hospodaření vlády v případě, že by žádný covid neexistoval, narazíme zřídka. Nejspíš i proto, že odvození takových odhadů vyžaduje přijetí celé řady předpokladů, takže výsledek bude vždy tak trochu „na vodě“. Následující řádky se však přesto o takový odhad – velmi hrubý, s přesností dejme tomu nízkých desítek miliard korun – pokusí; realističnost použitých předpokladů může posoudit každý čtenář dle vlastního uvážení.

Východiskem nám budou údaje popisující vývoj státního rozpočtu ke konci letošního dubna. Jejich pro nás klíčovou částí je tabulka popisující opatření přijatá na podporu občanů a firem, včetně výdajů do zdravotnictví a sociálních služeb vynaložených v souvislosti s covidem-19. Tu ministerstvo publikuje a každý měsíc aktualizuje už od loňska.

Co nepatří do boje s pandemií? Tabulka je soupisem kroků, které ministerstvo financí chápe jako vynucené koronakrizí. To ovšem neznamená, že jsme povinni tuto ministerskou perspektivu převzít tak, jak je. Já navrhuji ji převzít jen částečně: mnohá v ní uvedená opatření byla a jsou skutečně vynucená koronakrizí, nicméně u některých vláda používá koronakrizi jen jako záminku.

Na seznam koronakrizí vynucených kroků vláda dává, ale dle mého soudu nepatří, například zrušení daně z nabytí nemovitých věcí: změna nákladů na transakce s domy a byty ekonomice v zápase s covidem nijak nepomohla. Totéž se týká i redukce zdanění mezd, tedy kroku lidově označovaného jako „zrušení superhrubé mzdy“: letošní poptávka domácností žádné takové povzbuzení nepotřebovala, a už vůbec ne způsobem, jakým bylo toto opatření realizováno.

Dále bych započítával jen část – dejme tomu polovinu – objemu mimořádných odměn zdravotníkům, protože mnozí z nich ve skutečnosti žádný stres spojený s covidem neměli, takže plošné mimořádné odměny působí částečně spíš jako dárek zdravotníkům coby pozdějším voličům. Po všech těchto úpravách tvoří covidem vynucené výdaje za letošní první čtyři měsíce celkově něco málo přes 60 miliard korun.

Nepěkná čísla

Na straně příjmů by trendu odpovídal nárůst příjmů oproti poslednímu „normálnímu“roku 2019 kolem 140 mld. Kč za celý rok, a tedy zhruba 45 miliard za první čtyři měsíce. Skutečnost? Proti roku 2019 naopak pokles, a to o cca 40 miliard (bez peněz z Evropské unie, které ovšem v českých číslech hrají letos zatím celkově jen malou roli). Předpokládejme, že ze vzniklého rozdílu cca 85 miliard v příjmech lze covidem vysvětlit vše – tedy po vyloučení už zmíněného dopadu zrušení daně z nabytí nemovitých věcí (3 mld.) a redukce zdanění mezd (13 mld.). Na covid tak připadá ztráta příjmů v rozsahu nějakých 70 miliard.

Skutečné saldo letos do dubna dosáhlo deficitu 192 miliard. Z toho jako dopad covidu nám výše vyšlo zhruba 60 + 70 = 130 miliard. Takže nebýt covidu, deficit státního rozpočtu za první čtyři měsíce by mohl činit kolem 60 miliard.

Jde o číslo za první třetinu roku. Za předpokladu obdobného vývoje do konce roku by za celý letošek státní rozpočet očištěný o covid měl skončit trojnásobkem, tedy docela hrozivým schodkem v rozsahu kolem 180 miliard korun (skutečnost může být ještě mnohem horší, protože dopad redukce zdanění mezd bude ve zbytku roku silnější, než by odpovídalo prostému trojnásobku dopadu z prvních čtyř měsíců). Analogický propočet vede k následujícímu závěru – v roce 2020 by bez opatření vynucených covidem činilo saldo státního rozpočtu přes 130 miliard.

Další vývoj salda do konce roku závisí nejen na tempu oživení ekonomiky, ale i na tom, zda nynější vláda bude pokračovat v rozhazovačnosti

Postupný propad

Další vývoj salda do konce roku závisí nejen na tempu oživení ekonomiky, ale také na tom, zda nynější vláda bude pokračovat v dosavadní rozhazovačnosti. Ze strany vládních představitelů už totiž začaly padat zmínky například o dalších mimořádných tisícových částkách zasílaných na účty všech penzistů; a úplně bych se nedivil ani tomu, kdyby vláda přišla s další plošnou odměnou pro všechny zdravotníky bez ohledu na míru jejich zátěže. (To vše by samozřejmě bylo třeba stihnout slíbit, a ještě lépe i vyplatit, do říjnových voleb.)

Pokud by žádné podobné dodatečné vládní sliby nepadly a pokud bychom předpokládali, že celkové fiskální náklady pandemie ve zbylých osmi měsících letoška budou proti těm zjištěným v prvních čtyřech měsících (což bylo 130 miliard) například poloviční, pak celkový letošní schodek státního rozpočtu by mohl být kolem 375 miliard. Byl by tedy mírně hlubší než ten loňský, ale do poslanci schváleného limitu 400 miliard by se vešel.

Z pohledu dalších let je však důležitější trend výše uvedených čísel očištěných o covid. Průměr výsledků státního rozpočtu v osmi letech 2012–2019 činil asi 40 miliard. Pro roky 2020 a 2021 nám výše vyšlo 130 a 180 miliard.

Závěr je jasný: Pod pláštíkem boje s covidem se standardní, necovidová rozpočtová disciplína dramaticky zhoršila.