Odnikud nikam a zpět
Chystá se žertovné hlasování o nedůvěře vládě. Světlo na konci tunelu je už ale vidět
Máme za sebou poněkud příliš neurovnaný týden politických událostí. Kdekdo se táže pana vicepremiéra, ministra vnitra a předsedy ČSSD Jana Hamáčka, jak to vlastně hejtman myslel či nemyslel s oním zájezdem do Moskvy. Sám vicepremiér není schopen jednoznačně odpovědět ani svým spolustraníkům. Když ho na to upozornil hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, byl vzápětí vyřazen z dozorčí rady České pošty, jež pod ministra vnitra Hamáčka spadá.
Zabývat se spekulováním o Vrběticích, faktech, která veřejnost nezná, nemá smysl. Jsme zvědavi, s čím vyrukuje garnitura Hrad–ČSSD. Po jejím sjezdu měl podle našich informací slíbit prezident Janu Hamáčkovi, že mu pomůže vytáhnout ČSSD nad pětiprocentní zábranu přístupu k poslaneckým mandátům.
Chvatně přijímané zákony Poslanecká sněmovna už spíše nepracuje. Řada zákonných předloh je projednávána v režimu mimořádné schůze. Mimochodem těch mimořádných schůzí je víc než schůzí řádných a například tento týden budou dvě. Nejde jen o jednání ve stavu legislativní nouze. Podle paragrafu 90 jednacího řádu sněmovny lze její jednání zkrátit na minimum. Takto nachvat přijaté zákony budou velmi pravděpodobně vykazovat mezery, jež si vynutí jejich novelizaci, čili v příštím sněmovním období nové zákony. Současnou sněmovnu dusí stavební zákon, pak některé další, například ten o narovnání poměrů v oboru exekucí. Navíc ministryně práce a sociálních věcí Michaela Maláčová posílá do vlády nikým nekorigovaný zákon o sociálním pojištění. Na takový návrh zákona čekáme mnoho let, ale určitě ne tak, že by měl být volební štafetou ČSSD.
Oba opoziční bloky se sice trochu poškorpily, nicméně se počítá s tím, že uprostřed týdne podají žádost o svolání mimořádné schůze sněmovny, na které se pokusí vyjádřit vládě nedůvěru. Aby se to podařilo, museli by oběma koalicím pomoci komunisté a Okamurova SPD. Pokud by vláda padla, bylo by na prezidentovi republiky, zda jmenuje vládu novou, anebo nechá-li až do října dovládnout Babišovu vládu v demisi. V obou případech by byl „na koni“pan prezident a kdoví, zdali by spolu se svou kamarilou nestihl pohnout příslušným směrem s Dukovany a po svém nevylepšit česko-ruské vztahy.
Co se opozičního snu rozpustit sněmovnu a urychlit konání voleb týče, zůstane jen u něj. Šedá eminence hnutí ANO, předseda poslaneckého klubu Jaroslav Faltýnek, totiž opozici vzkázal: Mám k dispozici nejméně 82 hlasů! Sněmovnu tvoří 200 členů, a odečteme-li 82 Faltýnkových zákonodárců, skončíme na počtu 118. Ke schválení zákona o tom, že se sněmovna rozpouští, je ale třeba ústavní většiny nejméně 120 hlasů.
Výsledky voleb konaných někdy v druhé polovině července by mohly být šokující, poněvadž tou dobou je zhruba polovina občanů na dovolených, a nemohla by tudíž hlasovat. Volby se tedy s konečnou platností uskuteční 8. a 9. října 2021. Pan prezident oznámil, že nebude vybírat kandidáta na předsedu vlády podle toho, která z koalic získá nejvíce hlasů, nýbrž na základě počtu mandátů jednotlivých stran. Podle posledního šetření Medianu jsou Piráti a STAN na zhruba 27 procentech, premiér Babiš s hnutím ANO je někde na 21 procentech, trojkoalice Spolu vykazuje však pouze 17 procent. Okamurova SPD se stává pevnou složkou naší současnosti, komunisté a sociální demokraté by podle Medianu měli projít do sněmovny. Podobný trend volebních preferencí vykazují jen s menšími odchylkami i další agentury.
Bude-li si chtít pan prezident s povolební situací vyhrát, mohli bychom se dopracovat ke stabilní vládě s jasnou většinou klidně až za rok
Kdo je tady premiér?
Pokud se volební trendy výrazně nezmění, se značnou pravděpodobností by to mohli být Piráti, kteří by získali největší počet mandátů. Pana prezidenta by v tom případě čekalo jednání s Ivanem Bartošem a to je asi ten poslední, koho by chtěl jmenovat premiérem. Pan prezident je ale mimořádně kreativní a ústava mu nepředepisuje, že by měl jmenovat premiérem představitele vítězné strany. Ostatně v roce 2013 učinil předsedou vlády Jiřího Rusnoka a ministry se stali odborníci podle páně prezidentova výběru. Úplně tím pominul vůli, tehdy pravda rozhárané, Poslanecké sněmovny.
Jinak řečeno, cesta k nové vládě nemusí být po volbách krátká. Prezidentovi dává ústava dva pokusy na jmenování premiéra a potažmo vlády, přičemž ho nesvazuje žádnými lhůtami. Vláda, jako ta první „jednobarevná“Babišova, nemusí získat důvěru sněmovny, avšak může vládnout a rozhodovat několik měsíců ve stavu demise. Až třetí pokus náleží de facto Poslanecké sněmovně, protože ta vybere kandidáta na předsedu vlády a prezident musí její nominaci respektovat. Pokud si bude chtít pan prezident s povolební situací vyhrát, mohli bychom se dopracovat ke stabilní vládě s jasnou většinou ve sněmovně klidně až příští rok na jaře.
Sečteno a podtrženo možná nás čeká maraton. Vezmou-li ale občané rozum do hrsti, je tu šance, že po volbách vyjdeme ze současného bezduchého, kunktátorského chaosu opět ke skutečné politice spočívající na idejích a směřující k jasným cílům.