Ranní cesty za povinností

Většina z vás si jistě ze školy vybavuje téma psaní dvojího n uprostřed některých slov. Výraz povinnost a slova jemu příbuzná, jako je např. povinný, je jedním z takových. Ona mantra, kterou jsme v různých obdobách slýchali od vyučujících, byla, že pokud kořen slova končí na n, připojujeme k němu zakončení -ní či -ný, čímž se obě n potkají, a musíme je tedy obě zapsat – např. u slova den tvoří celý výraz kořen, chceme-li od něj vytvořit přídavné jméno, přidáme zakončení -ní (den-ní), proto píšeme denní. Problém mohou dělat slova, která nejsou tvořena pouze kořenem, ale i koncovkou, např. ochrana. U tohoto výrazu končí kořen na n, koncové a je koncovka, která slovo přiřazuje k určitému typu skloňování (v tomto případě žena). Ke kořenu chran- (o- je předpona) připojujeme -ný, už na první pohled se tedy opět potkávají dvě n, proto píšeme ochranný. Co je ale důležité, s dvojím n se setkáváme jen v případě, že dané přídavné jméno odvozujeme od podstatného jména (ochrana – ochranný, den – denní, ráno – ranní, cena – cenný apod.). Pokud přídavné jméno odvozujeme od slovesa, tato mantra neplatí (např. ohraná deska je odvozena od slovesa ohrát, resp. vznikla přímo z trpného příčestí ohrán, píšeme tedy jedno n).

U slova povinný či povinnost píšeme taktéž dvojí n. Mnohokrát se setkáme s variantou povinen ,vníž píšeme pouze jedno n (pro připomenutí je to z důvodu snadnější výslovnosti). Pokud ale je nějaká osoba povinna či dítě povinno, případně pokud jsme všichni povinni, musíme povinně psát dvojí n. V těchto případech už totiž k problému s výslovností nedojde. Jedno n píšeme i v příbuzném výrazu povinovat (např. nejsem vám naprosto ničím povinován). Tento výraz se však v dnešní češtině užívá téměř výhradně ve jmenném tvaru povinován, povinována, povinováno či povinováni, první a poslední z jmenovaných pak v úzu převládají nad formou ženského a středního rodu. Na původní sloveso povinovat však narazíme už jen ve starých textech. A jen zajímavost na závěr: povinován i povinný samozřejmě historicky souvisí s vinou (staročeské poviniti znamená ‚uznat vinným‘), obě slova byla od viny odvozena, povinný pomocí zakončení -ný, povinovat pomocí zakončení -ovat, kterým se často slovesa odvozují.