Poučení z Rummyho
V roce 2000 byl však prezidentem zvolen Bush mladší neboli George W. Bush, který si za svého viceprezidenta vybral Dicka Cheneyho. A Cheney prezidentovi doporučil, aby si za ministra obrany vybral starého přítele Donalda Rumsfelda. Tak se „Rummy“, jako ho přezdívali, v lednu 2001 vrátil do stejné funkce, kterou v lednu 1977 opustil: do Pentagonu jako ministr obrany.
Pak přišly útoky 11. září 2001 (včetně jednoho přímo na budovu Pentagonu) a následovaly války v Afghánistánu (podzim 2001) a v Iráku (jaro 2003).
Irák
Právě Irák definoval zbytek Rumsfeldovy kariéry. Rozhodl se vyslat do Iráku (proti přáním mnoha generálů) malý, málo početný expediční sbor, na rozdíl od rozsáhlé početné armády, kterou tam v roce 1991 na osvobození Kuvajtu od irácké okupace vyslal tehdejší prezident Bush starší. Tento expediční sbor velice rychle svrhl Saddámův režim, takže jako taktika to bylo brilantní.
Jenže co dál s Irákem? Existovaly tři návrhy: Pentagon chtěl co nejrychleji, tj. okamžitě, předat moc v zemi Iráčanům, konkrétně iráckému exilu. CIA chtěla pokračovat ve vládě strany Baas (kde měla nejvíce svých agentů), ale bez Saddáma. A ministerstvo zahraničí chtělo delší americkou okupaci země, aby ji připravila na demokratizaci, pak by proběhly svobodné a demokratické volby, v nichž bude zvolena ta skutečně legitimní vláda. Každý z těchto návrhů byl vyzkoušen, ale ani jeden konzistentně.
Již v létě 2003 však propukla sunnitská guerilla, protože do té doby privilegovaná a vládnoucí sunnitská menšina (15–20 procent obyvatel) se bála, že většinoví šíité (60 procent) a menšinoví Kurdové (20 procent) se budou na ní mstít za to, co na nich sunnité páchali za Saddáma. V této situaci byla málo početná americká armáda v Iráku v defenzivě. Musela hrát roli, kterou Rumsfeld odmítal a na kterou měla málo vojáků: roli policejního sboru. Rumsfeld chtěl, aby armáda vyhrávala války, nikoli dělala policii na okupovaném území. V roce 2006 byl již Irák dokonale rozvrácen a všichni „moudří“demokraté i republikáni Bushovi radili, aby Irák odepsal a americké jednotky ze země stáhl. Bush se však rozhodl přesně opačně, udělal to, co mu radil senátor John McCain (a někteří civilní experti) a počet jednotek v Iráku v roce 2007 výrazně navýšil. Sunnité viděli, že Američany nevyženou, a proto guerilla ustala. Na konci roku 2007 byl Irák stabilizován a u moci koaliční šíitsko-kurdsko-sunnitská vláda.
V roce 2011 však nový nezkušený prezident Barack Obama americké jednotky z Iráku stáhl a země se opět propadla do chaosu. Na severu vznikl tzv. Islámský stát, na jihu šíitská vláda coby satelit a klient Íránu a Teheránu.
Rumsfeld chtěl, aby armáda vyhrávala války, nikoli dělala policii na okupovaném území
Mohl mít pravdu, kdyby... Navýšení jednotek v roce 2007 bylo to, co však ministr obrany Rumsfeld zarputile odmítal. Proto ho v prosinci 2006 prezident Bush propustil a nahradil ministrem novým (Robert Gates). Rumsfeld mohl mít pravdu, kdyby po svržení Saddáma Američané hned předali moc Iráčanům. Když se však rozhodli pro delší okupaci, Rumsfeldova taktika byla mylná.
Kéž se z jeho úspěchů i neúspěchů poučí američtí prezidenti a ministři obrany i zahraničí příští. Včetně těch současných.