Zevrubně o přezůvkách
Pohádka Lykkens Kalosker dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena je v českých překladech obvykle nazývána Přezůvky štěstěny. Pomiňme teď, že v některých výborech z Andersenova díla se objevuje i zápis Štěstěna s velkým počátečním písmenem a že ve starších vydáních nalezneme dnes již méně obvyklou podobu přezuvky s krátkým „u“. Mnohem zajímavější je zde význam výrazu přezůvky. Ty jsou mimochodem kouzelné a dokážou toho, kdo si je obuje, přenést na jiné místo nebo do jiné doby, aby ho učinily šťastným.
Pokud máte představu, že taková zázračná obuv vypadá například jako nějaké bačkůrky nebo zlaté střevíce s bohatým zdobením, budete asi poněkud překvapeni. Mimo jiné se v příběhu totiž dozvídáme, že venku „pršelo, jen se lilo“. Mladý lékař si však přesto musel odskočit pryč z nemocnice, u vrátnice našel ony přezůvky a „jenom uvažoval, že se mu v takovém počasí hodí, a obul si je.“Je tedy zjevné, že slovo přezůvky tu označuje svrchní obuv sloužící k ochraně před vlhkem a blátem; ostatně jedna z filmových verzí této pohádky byla pojmenována Kouzelné galoše. Tuto definici jako jedinou uvádí u hesla přezůvka/přezuvka např. i Slovník spisovného jazyka českého z 60. let 20. století, a dokonce i novější Slovník spisovné češtiny (1994). Druhý, v dnešní době podle dokladů v úzu evidentně mnohem častější význam, tj. domácí, respektive interiérové obutí, dané publikace vůbec nezachycují, zmiňuje ho však (coby řídce užívaný) nejrozsáhlejší Příruční slovník jazyka českého (1935–1957) a nejnovější lexikografické zdroje včetně Internetové jazykové příručky.
Pozoruhodné je, když se v jazyce vyskytne jeden výraz mající více významů, které jsou v podstatě protikladné. Přezůvky mohou být boty na ven i na doma.
Že se významy slov časem posouvají a na základě komunikačních potřeb proměňují, není nic překvapivého. Pozoruhodné ovšem je, když se v jazyce vyskytne výraz mající více významů, které jsou v podstatě protikladné. Přezůvky tak mohou na jedné straně být boty na ven, obyčejně gumové, chránící jinou obuv, na druhé straně pak různé bačkory, pantofle apod., do kterých se přezujeme, když přijdeme zvenčí dovnitř. Někde „mezi“by pak stály přezůvky, které si sice rovněž nazouváme přes svou obuv, ne však z důvodu její ochrany ve venkovních prostorech, ale kvůli hygieně ve zdravotnických zařízeních, jako prevenci poškození podlah na zámcích atp.
Existují však ještě paradoxnější případy tzv. kontronym (nebo chcete-li enantiosémie). Například rozšafný člověk by podle slovníků měl být uvážlivý a moudrý, avšak značná část populace si pod tímto označením představí spíše osobu veselou, žoviální, případně rozvernou či rozmařilou. Podobně je to i s dalším přídavným jménem – zevrubný se užívá nejen ve významu podrobný, detailní či důkladný, ale naopak i povrchní, letmý, ledabylý, což mimochodem zaznamenal i Slovník spisovného jazyka českého.
Podobné jazykové „nelogičnosti“leckoho zaujmou a některé jistě i rozčílí. Zde však bezezbytku platí známý cimrmanovský citát: můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.