Věříš v kříž? Čeká tě oprátka!
Úděl křesťanů především na Blízkém východě není právě radostný a o denní tragédie není nouze
Psal se 31. říjen 2010. V syrskokatolické katedrále Sajjida an-Nadžát čili Naší Paní Vykupitelky, která se nachází v Bagdádu, se konala svatodušní bohoslužba. A právě v tu chvíli ji přepadli ozbrojení muži. „Poté, co zavřeli dveře, aby nikdo z přibližně sta věřících nemohl uniknout, křičeli: ,Všichni jste nevěřící! Přišli jsme, abychom pomstili pálení Koránu a uvěznění muslimských žen v Egyptě!‘ Během následujícího masakru zemřelo 58 osob včetně těhotných žen a dvou kněží; útočníci se poté odpálili. V Iráku se jednalo o první útok během bohoslužby (na rozdíl například od Egypta, kde k podobným útokům dochází běžně),“uvádí nová kniha Nevěřící, odejděte! z pera Michala Řoutila, kterou začátkem roku vydal Pavel Mervart.
A ti po muslimsku „nevěřící“– tedy přesněji řečeno věřící v Krista – skutečně z Blízkého východu odcházejí, mizí. Atentát v bagdádském kostele se pro irácké křesťany symbolicky stal jakýmsi 11. zářím; autor uvádí, že následně po útoku odešlo ze země dle odhadů 45 až 95 tisíc osob. V letech 2003 až 2010 opustilo Bagdád celkem 300 tisíc křesťanů ze 400tisícové komunity, v srpnu 2011 shořely další kostely v irácké metropoli i Mosulu, jinde došlo na rabování... A na stěně katedrály Sajjida an-Nadžát zůstávají po 58 zavražděných pouze mlčící jmenovky.
Takřka nemine dne, aby se žhavý Blízký východ nedostal do zpravodajství. Posvátná
místa pro velká monoteistická náboženství jsou třaskavou směsí, soužití věřících různých vyznání tam není snadné. Právě na tuto šířeji pojatou oblast se zaměřil ve své 632stránkové knize expert na východní křesťanské církve (a editor záslužné mervartovské edice Pro Oriente), jenž dal své práci podtitul Současné pronásledování křesťanů ve vybraných zemích Blízkého východu a Afriky. Reálně jde o šestnáct států, respektive osmnáct politických území, kde jsou soudobí „Kristovci“vystaveni útlaku anebo složitým poměrům, řekněme takto eufemisticky.
Encyklopedie bolesti
Kniha svým způsobem navazuje na společné dílo Katastrofa křesťanů: Likvidace Arménů, Asyřanů a Řeků v Osmanské říši v letech 1914–1923 (2017), jež Řoutil sepsal s armenistkou Petrou Košťálovou z FF UK a Petrem Novákem – a které se před pár lety dostalo i několika nominací na Knihu roku LN. Popsaná genocida statisíců lidí dodnes budí mezinárodní tenze a je Tureckem popírána; mimochodem v nové knížce autor v příslušné části dodává, že ve falšování dějin Turkům usilovně pomáhají elity, politici i „vědci“zvláště v Ázerbájdžánu, kde vznikají studie o „arménské lži“, a dokonce o údajném vyvražďování muslimů křesťany...
Nová kniha je rozčleněna do čtyř částí, tak trochu podle stupně útisku. První díl, pojmenovaný Staré křivdy, nové rány ,je věnován právě Turecku, Kypru (rozdělenému od roku 1974) a Ázerbájdžánu, přičemž stejně jako posléze i v dalších kapitolách vždy vylíčí historickou a politickou situaci, načež předkládá spoustu údajů, čísel a zdrojovaných dat. Druhý oddíl Nesvaté svaté země popisuje stav křesťanstva v Izraeli (kde bývá někdy i trnem v oku extremistickým Židům), ve stabilním Jordánsku, Libanonu a Egyptě, kde jsou ostrakizováni koptští křesťané a další. Třetí díl – Nevěřícím vstup zakázán – líčí příkré režimy Íránu a wahhábistické Saúdské Arábie s tvrdými represáliemi a segregací. A konečně čtvrtá část pojmenovaná trefně V oku hurikánu seznamuje čtenáře s údělem křesťanů v zemích, kde jsou přímo ohrožovány životy: v Iráku, Sýrii, Pákistánu, Afghánistánu, Libyii a Súdánu.
„Kniha nemá konfrontační charakter. Popisuje, analyzuje a hodnotí podmínky života křesťanů v nekřesťanském (většinou muslimském) prostředí. Fakt, že křesťané žili s muslimy v různých dobách a v různých zemích po staletí v souladu, nelze popřít. Stejně tak ovšem nelze zpochybnit, že byli rovněž pronásledováni, vyháněni a vražděni. Někdy – jako v případě Arménů, Asyřanů a anatolských a pontských Řeků – dokonce byli vyvražďováni během genocidy. Někteří novináři i badatelé nazývají genocidou i současné vyvražďování a vyhánění křesťanů z Iráku a Sýrie... Z knihy vyplývá, že jedním ze základních faktorů je vzestup radikálního islámu, respektive různé formy islamismu: saláfismus, wahhábismus a tak dále,“uvádí na úvod Řoutil, jenž férově nezakrývá, že stojí „na straně pronásledovaných“, křesťanů, ale je v činnosti poctivý. Ostatně: jedním z pěti (!) recenzentů je i přední arabista Luboš Kropáček.
Autor píše fundovaně, vše dokládá fakty, čísly, grafy, mapami a stovkami zdrojů. Objemné dílo se tak stává téměř až neustálým výčtem zažitého příkoří, útrap a násilí jakousi moderní encyklopedií bolesti. Není to čtení pro slabší povahy; mučedníků je hodně. Podle uváděných statistik organizace Open Doors bylo jen za rok 2019 toliko kvůli víře v Ježíše Krista zabito 2983 lidí a neuvěřitelných 9488 kostelů či dalších křesťanských objektů bylo napadeno. Jiné nadace, úřady a náboženští aktivisté – pochopitelně – uvádějí ještě daleko vyšší čísla.
Extrémní situace panuje v Saúdské Arábii, kde je vyžadována jednota víry; tamní ústava na rozdíl od jiných jmenovaných zemí ani nepředstírá nějakou jinou možnost, neřkuli svobodu vyznání. Možná je jen přísná sunnitská verze islámu jdoucí ve stopách Muhammada ibn Abd al-Wahhába. Dokonce i ve školních učebnicích se o nemuslimech hovoří s pohrdáním jako o „lidech soboty“a „opicích“(Židech), případně „prasatech“(křesťanech). Během posledního půlstoletí zmizely křesťanské historické památky v této obrovské zemi a v březnu 2012 pro jistotu ještě velký muftí vyzval k „nezbytné likvidaci všech křesťanských chrámů“. Těm, kteří se svojí víry ještě nevzdali, hrozí bití, ničení svatyní, vyhoštění anebo smrt – ať už popravou, anebo lynčem.
Dnes a denně
Na vše dohlíží mocná náboženská policie, mutawwi´. Dohledává „odpadlíky“, hříšníky i konvertity. „Napadnout, zbít, zlynčovat, ba dokonce zabít takové osoby může beztrestně i horlivý občan. Podle novin Gulf News, jež jsou vydávány ve Spojených arabských emirátech, zavraždil v srpnu 2008 příslušník náboženské policie svoji vlastní dceru poté, co se dozvěděl, že tajně konvertovala ke křesťanství. Fátimu al-Mutajríovou odhalil její bratr, když u ní v počítači našel symboly kříže a křesťanské verše, které psala na svůj blog. Noviny psaly o tom, že jí vyřízli jazyk a následně byla upálena. Podobné ,vraždy ze cti‘, kdy se rodina dozví o tajné změně náboženství některého z členů, nejsou v zemi vůbec neobvyklé,“píše autor, jehož kniha je i díky kombinaci citovaných médií a odborných pramenů čtivá. A aktuální.
Jinde jsou křesťané vystaveni hromadným útokům z nenávisti. Rok 2010 orámovaly v Egyptě dvě veliké tragédie: v lednu napadl skupinu věřících přímo po bohoslužbě v Nag Hammádí islamista, jenž zabil sedm křesťanů a jednoho muslima, na sklonku roku při novoroční mši zemřelo při útoku sebevražedného atentátníka v alexandrijském chrámu sv. Marka 23 osob, stovka dalších byla zraněna. Následující roky byly ve znamení ataků na koptské svatyně, ale také domy, obchody, lékárny. Incidentů byly stovky...
Zvláštní kapitolou v oblasti se pak stal vzestup tzv. Islámského státu (ISIS,
Dáeš), jehož fanatici unesli i dvacítku koptských dělníků, které pak v únoru 2015 noži zavraždili v Libyi na pobřeží Středozemního moře.
Příběhů a rozličných ústrků, jimž bývají „podřízení“či „podmanění“(dhimmí) lidé vystaveni, je hodně, liší se dle zemí, tradic. Ač je Řoutil v příslušných kapitolách konkrétněji nastiňuje, v závěru vytvořil i jejich základní kategorizaci. Vlastně tucet druhů diskriminace. Patří mezi ně: útoky na kostely a kláštery, ozbrojené útoky militantních islamistů, šikana ze strany policie, útoky na ženy včetně znásilňování a únosů, únosy majetných pro vydírání a výkupné, útoky na kněží a mnichy, zastrašování specifických (nemuslimských) profesí, výhrůžky za „útoky proti islámu“, věznění za „rouhání se islámu“, devastace kulturního dědictví, nucené konverze k islámu a konečně také náboženská marginalizace s vynucenou asimilací.
Přesto však stále tisíce Ježíšových vyznavačů takové překážky překonávají a dané země, jež je odmítají přijímat bez výhrad a s křížem, neopouštějí. Jak to dělají? Podle autora, jehož unikátní knihu finančně podpořila Univerzita Hradec Králové i Státní fond kultury, existuje osm užívaných taktik, jak přežít. Jen ve zkratce: třeba nedopustit narušení mírového soužití i za cenu svého ponížení, dále pak náboženské „zneviditelnění se“, dočasně se až podvolit (a v ohrožení života víru zapřít), zřídka se bránit i ozbrojeně (například ve spojenectví s Kurdy proti ISIS), upozadění věroučných aktivit, a naopak – pokud to jde – velmi aktivní občanské postoje či ještě různé formy přilnutí k ryze duchovnímu charakteru svého náboženství.
Ovšem není to snadné. Máme i české svědectví. Více než rok byl v Súdánu vězněn aktivista Petr Jašek: „Měl jsem možnost potkat se s lidmi, které považuji za hrdiny víry: přišli o části svých těl, protože se odmítli zřeknout křesťanství... To je poměrně typické pro muslimské země, kde extremisté následují zapsaná prohlášení Mohameda, že mají usekávat levou ruku a pravou nohu bezvěrcům, kteří se nechtějí stát muslimy.“Ale oni věřili, neodešli – a zůstávají.
Počátkem roku vyšla objemná kniha, jež by neměla být přehlížena. Velice důkladně pojednává o životech křesťanů v zemích a režimech, které je od sebe úporně odstrkují .Ato zákazy, ústrky, násilím i přímými útoky. Bohužel, není to příjemné čtení.
Fátimu al-Mutajríovou odhalil bratr, když u ní v počítači našel symboly kříže a křesťanské verše. Noviny psaly o tom, že jí rodina vyřízla jazyk a následně byla upálena.
Autor je vědecký novinář, působí na Univerzitě Karlově