Svatá Ludmila, žena u kolébky státu
V září se bude na Tetíně připomínat 1100 let od smrti první české světice a zakladatelky dynastie Přemyslovců. Už teď můžete zajít na výstavu do Akademie věd ČR.
Sousloví „život a doba“je známé. Například z filmu Život a doba soudce Roye Beana či životopisu Ivana Jirouse (Magor a jeho doba). To spojení jako by dávalo najevo, že samotná životní data té osobnosti – bez kontextu doby – by vyzněla jaksi zploštěle.
Platí to i pro svatou Ludmilu, zakladatelku dynastie Přemyslovců, babičku svatého Václava a patronku národa. Už proto, že o lidech ukotvených v 9. století víme příliš málo na to, aby se jen podle ověřených dat daly zrekonstruovat jejich příběhy či myšlenkové pochody. Proto je u osobností typu Ludmily praktičtější přidat „a její doba“: pomocí dobového kontextu vytvořit obrázek prostředí i společnosti, v nichž dotyčná trávila svůj život.
Rozhraní věků se rýsuje jasně. Mládí Ludmila strávila ve věku pohanském, ještě bez náznaků státnosti. Když zemřela, byly Čechy – alespoň zdejší elity – již křesťanské.
Ale výstava v sídle Akademie věd ČR na pražské Národní třídě na to jde od lesa ještě víc. Její podtitul zní Žena na rozhraní věků, čímž je řečeno to zásadní. Ukázáno je to na exponátech a vysvětleno na doprovodných textech.
Když ještě křtil sám Metoděj
Výraz rozhraní věků s Ludmilou ladí. Je známo, že byla manželkou Bořivoje, prvního doloženého knížete z rodu Přemyslovců. Že byla matkou dvou jeho následníků, Spytihněva a Vratislava, i babičkou a vychovatelkou příštího knížete Václava. A že v noci z 15. na 16. září 921 ji na Tetíně uškrtili jejím vlastním závojem padouši Tunna a Gommon. Ty údajně najala Ludmilina snacha Drahomíra.
Zato není známo skoro nic o počátcích Ludmilina života. Ví se jen, že se narodila kolem roku 860 do pohanského prostředí, že až po sňatku přijala křest z rukou arcibiskupa Metoděje na Moravě a že asi ve třiceti letech ovdověla.
Rozhraní věků se rýsuje jasně. Mládí Ludmila strávila ve věku pohanském, kmenovém, ještě bez náznaků státnosti. Když zemřela, byly Čechy – alespoň zdejší elity – již křesťanské, Přemyslovci si vytvořili svou doménu a kolem ní klíčily počátky české státnosti. Život i smrt samotné Ludmily se nedlouho poté v podobě legend staly součástí oné státnosti, její ideologie.
To vše výstava dokládá, respektive na exponátech dokládá prostředí, v němž se rozhraní věků odehrávalo. Tím připomíná výstavu Mezi kmeny a státem před pěti lety v muzeu v Kolíně. Oběma je společný cíl představit život 9. století. A to nejde dost dobře jinak než tu dobu ilustrovat tím, co dávají k dispozici archeologické nálezy. Aniž by je bylo možné spojit s konkrétními osobnostmi.
Mezi exponáty najdete artefakty z tzv. kolínského hrobu i odjinud. Zbraně, šperky, keramiku, třmeny, liturgická roucha z doby o něco pozdější či model Ludmilina náhrobku. Samozřejmě nelze říci, že ten který předmět byl osobně spjat s Ludmilou (či s někým ze čtrnácti českých knížat pokřtěných v lednu 845 v Řezně, jimiž se zabývala výstava v Kolíně). Lze však říci, že lidé z 9. století – ať už anonymní, nebo z Ludmilina okolí – v takovém prostředí a s těmito artefakty žili.
Výstava ukazuje roli svaté Ludmily na přelomu 9. a 10. století. V době, kdy se Čechy měnily z pohanského společenství na křesťanské a z kmenové struktury na zárodky přemyslovského státu.
Svatá Ludmila: Žena na rozhraní věků, Galerie Věda a umění, Akademie věd ČR, Praha, do 30. 7., vstup volný