Rusalko bledá, kde jsi doma?
Letos na konci dubna jsme se ve víkendové příloze LN Relax vypravili k Příbrami, do parku kolem zámku Vysoká a k Rusalčinu jezírku, které inspirovalo hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Není to ale jediné Rusalčino jezírko u nás, protože autor libreta Jaroslav Kvapil (1868–1950) svou vílu ubytoval jinde: poblíž svých rodných Chudenic na Klatovsku, v jezírku na lesní louce pod Bolfánkem.
Za Kvapilových mladých let tu prý bývalo koupaliště, na hladině kvetlo mnoho leknínů a byl to půvabný koutek, pro pohádky za měsíčních nocí jako stvořený. Půvabné místo je to i dnes, a to v kterékoliv roční době.
Ostatně líbit se vám budou i Chudenice, pošumavské městečko, které více než 700 let držel ve svých rukách prastarý český rod Černínů. Expozice v renesančním zámečku dokumentují historii rodu a dvě osobnosti: nejproslulejšího chudenického rodáka a pozdějšího dramaturga, režiséra a ředitele Národního divadla v Praze Jaroslava Kvapila a zakladatele vědecké bohemistiky a slavistiky Josefa Dobrovského, který dětství prožil v nedalekém Horšovském Týně a v Chudenicích naopak pobýval na sklonku života v letech 1816–1828.
Vyhlídka z Bolfánku
Prohlídku zámku v Chudenicích můžete snadno spojit s procházkou do Americké zahrady, k rozhledně Bolfánek a Kvapilovu jezírku. Z centra městečka vás modrá turistická značka dovede kolem barokní kaple sv. Anny a místního hřbitova na dva kilometry vzdálený vrch Žďár.
Kdysi tu bývala kaplička, později přebudovaná na kostel. Ten byl výnosem císaře Josefa II. zrušen a začal chátrat. Dnes z něj zbyla pouze věž, podle starého zasvěcení sv. Wolfgangovi něžně nazývaná Bolfánek.
Z vyhlídky můžete spatřit nejvyšší šumavské vrcholy s Javorem a Čerchovem i kopce Českého lesa. Pod Bolfánkem objevíte výletní hostinec a také přírodní amfiteátr, kde se před časem odehrávala představení Chudenická Rusalka bledá.
Americká zahrada
Dojemný milostný příběh víly a jejího prince, který vyrůstal ze zdejších magických lesů, čarovných tůní i tajemných zámeckých zahrad, se už sice nehraje, ale stále se můžete projít po takzvané Kvapilově stezce. Je kratičká, vznikla totiž z kulis vytvořených pro divadelní představení, ale děti mohou vyšplhat do chatrče ježibaby v koruně stromu, podrbat pod bradou dřevěné vlky střežící vchod do zámku anebo se zastavit u jezírka. Ne, ještě to není to pravé Rusalčino, respektive Kvapilovo jezírko, k tomu se musíte vydat ještě o kousek dál.
Na další cestu se vám bude hodit mapa, protože lesy pod Bolfánkem křižuje nejenom naučná stezka Žďár, ale také řada lesních cest a je docela jednoduché se splést.
Ta správná trasa vede přes někdejší školku okrasných cizokrajných dřevin, kterou Černínové založili v roce 1828.
Když si později hrabě do svého deníku pečlivě poznamenal, že vrchní Jílek nazval tuto školku s převahou dřevin ze severní Ameriky Americkou partií, arboretum dostalo jméno a dodnes se mu říká Americká zahrada.
Je volně přístupné a na nejcennější exempláře vás upozorní tabulky, ovšem ten hlavní je nepřehlédnutelný: jedlovec tisolistý (Pseudotsuga menziesii) neboli douglaska. Do Chudenic byla dovezena jako tříletá sazenice z Flottbecku u Hamburku a je zřejmě nejstarším stromem svého druhu v Evropě.
Dvě jezírka oddělená mokřadem
Za Americkou zahradou se cesta stočí do mírného údolí a za chvíli už budete tam, kde je Rusalka doma. Kvapilova jezírka jsou dvě, blízko sebe, oddělená mokřadem a napájená nedaleko pramenícím potokem, který se po několika kilometrech vlévá do říčky Merklínky.
Za potokem na kraji lesa si ještě všimněte bílé Kuchyňky: altán dřív sloužil panstvu při honech jako místo na krátké občerstvení.
Na zpáteční cestě se pak ještě zastavte u zámečku pod Bolfánkem; název Lázeň prozrazuje, že byl přestavěn z původních lázní, nyní patří Černínům a možná se tu zase časem otevře hotel a oblíbená výletní restaurace.
Mimochodem, mívala otevřeno celý rok a třeba káva v mrazivém zimním dni vážně bodla a o osvěžení v parném létě ani nemluvě...
Autorka je spolupracovnicí redakce