Zloděj pomocníkem

Je to silný příběh: v Norsku žijící české malířce Barboře Kysilkové kdosi ukradl z výstavy dvě plátna. Policie posléze viníky dopadla a poslala je k soudu. Tam se s nimi malířka potkala a jednoho z nich oslovila, aby se jí stal modelem pro nové obrazy. To už se do příběhu zapojil také filmař Benjamin Ree a začal dokumentovat intenzivní vývoj podivuhodného vztahu vyjádřeného titulem budoucího filmu Malířka a zloděj. Výsledek zaujal na festivalu Sundance, v Londýně i na loňské Letní filmové škole a nyní vstupuje do českých kin.

Malířka Barbora se nejprve snaží ze zloděje Karla-Bertila vypáčit, proč obrazy vůbec ukradl a co s nimi provedl. To se jí nedaří, neboť narkoman Karl-Bertil má totální okno. Zato se ale díky účasti na tvůrčím procesu a tváří v tvář svým portrétům postupně otevírá, odkrývá své pocity a odhaluje svou minulost, v níž figurují i překvapivé sportovní nebo studijní úspěchy. Nečekané přátelství jej vydatně posiluje i v rozhodnutí přestat s drogami a vrátit se do života, i když na té cestě jej čeká ještě téměř fatální překážka. Zároveň – a to je na filmu neméně cenné – se ukazuje, jaké potíže a traumata si vztahem řeší malířka a jak jí přátelství se zlodějem (schopným ji docela trefně analyzovat) vstupuje do osobního a partnerského života.

Pak je tu ještě spíše mimoděčný třetí plán, ale nelze si toho nevšimnout – jak se při veškerých objektivních potížích, které s sebou nese závislost, související kriminalita a pykání za ni, v blahobytné severské společnosti luxusně stůně. Karl-Bertil za relativní happy end svého příběhu vděčí i dokonalé péči, které se mu dostává. A ani ve fázi nejhlubší závislosti ve filmu nepřipomíná bědné existence, které lze zhusta potkávat v ulicích českých měst, centrum metropole nevyjímaje.

Vylepšit péči o závislé v Česku se snaží organizace Sananim, která bude z Malířky a zloděje také něco mít: na její konto půjde výtěžek dražby obrazu Barbory Kysilkové, která se uskuteční 6. října v pražském Biu Oko po slavnostní premiéře filmu.