Cenu za mír mají stateční novináři

Světová pozornost, deset milionů švédských korun, někdy i kontroverze a odsudky. To vše provází každoroční udělování Nobelovy ceny za mír, prestižního ocenění udělovaného norským Nobelovým výborem „za práci pro bratrství mezi národy, rušení armád a propagaci míru“. Letos do dlouhého seznamu jednotlivců i organizací přibyla dvě novinářská jména. Rus Dmitrij Muratov a Filipínka Maria Ressaová cenu získali podle vyjádření Nobelova výboru za boj za svobodu slova.

Při včerejším udělování cen Nobelův výbor zdůraznil, že čerstvě ocenění laureáti „jsou zástupci všech novinářů, kteří hájí ideály svobody tisku a demokracie po celém světě a čelí přitom stále nepříznivějším podmínkám.“

Nebezpečné povolání

Jak Muratov, tak Ressaová mají s „nepříznivými podmínkami“při výkonu své práce bohaté zkušenosti. Filipínská novinářka podle svých slov „jde každé ráno do práce s tím, že večer už Rappler (nezávislý zpravodajský portál na Filipínách, který spoluzaložila – pozn. red.) nemusí existovat“.

Muratovův příběh je dokladem o tom, že dělat nezávislou novinářskou práci v přinejmenším autoritativně spravovaném státě, jako je Rusko, může znamenat nejen častou šikanu ze strany úřadů, ale i ohrožení na životě. Spoluzakladatel nezávislého ruského média Novaja gazeta se během téměř 30 let činnosti v tomto listu totiž musel vyrovnat se smrtí šesti svých (režimu nepohodlných) kolegů. Nejznámějším se stal příklad Anny Politkovské, ostré kritičky Vladimira Putina, která byla zastřelena v Moskvě v roce 2006. Vrah ani objednatelé její vraždy nebyli nikdy odhaleni.

Ressaové investigativní server Rappler věnuje velkou pozornost kontroverznímu filipínskému prezidentu Rodrigovi Dutertemu. Ten podle domácích i zahraničních kritiků během nekompromisního boje proti drogám nejednou sáhl k zabíjení a věznění nevinných lidí. Rappler si též často všímá toho, jakým způsobem vládnoucí režim zneužívá sociálních sítí k manipulaci veřejným míněním a šíření nepodložených zpráv – takzvaných fake news.

Podle Organizace Reportéři bez hranic přišlo v roce 2020 o život násilným způsobem 50 novinářů. Tento počet sice v posledních letech soustavně klesal, naopak však rostl počet žurnalistů zabitých mimo válečné zóny – často v důsledku reportáží o korupci či zneužívání veřejných peněz.

V řadě s Walesou či Arafátem V minulosti vzbudilo nejedno udělení Nobelovy ceny za mír značné kontroverze – zejména, když ji získala nějaká výrazná postava politického života. To byl mimo jiné případ zakladatele nezávislých polských odborů Solidarita Lecha Walesy (cenu získal v roce 1983) či někdejšího šéfa Organizace pro osvobození Palestiny Jásira Arafáta (1994), kterého mnozí považují za teroristu.

Jiní laureáti se zase podle kritiků ideálům, které stojí v základu Nobelovy ceny míru, později zpronevěřili. To je příklad myanmarské (barmské) političky a odpůrkyně tamější vojenské junty Aun Schan Su Ťij (1991), která

inzerce

Nobelovu cenu za mír

2021 získali novináři Dmitrij Muratov z Ruska a Maria Ressaová z Filipín za svůj boj

za svobodu slova čelí obvinění za spoluúčast na genocidě myanmarských muslimů v první dekádě 21. století, nebo etiopského premiéra Abiye Ahmeda (2018). Ten je obviňován z nedávných brutálních represí ve vzpurném etiopském regionu Tigraj.

Naposledy byl Nobelovou cenou míru oceněn novinář před dlouhými 86 lety. V roce 1935 ji získal německý žurnalista Carl von Ossietzky za publikaci série článků ukazujících porušování podmínek Versaillské smlouvy ze strany nacistického Německa. Jeho odvážné činy jej nakonec stály život – von Ossietzky zemřel ještě před 2. světovou válkou na tuberkulózu v přímé souvislosti s nedobrovolnými pobyty v německých koncentračních táborech.

Dmitrij Muratov z Ruska a Maria Ressaová z Filipín získali Nobelovu cenu za mír, oba pracují v médiích kritických k režimu v jejich zemích. Nobelův výbor ocenil dlouhodobou činnost laureátů v obtížných podmínkách.