Vulgární lze být i bez vulgárních slov
Zdůrazňuje Karel Oliva. V tomto směru mu letošní kampaň připadá horší než ta minulá. A žádná prý nebyla jazykově kreativní
Politici dnes nemluví, jak se sluší a patří. Důkazem je i letošní předvolební klání, které kultivovanou a spisovnou češtinou velmi šetřilo. „U mladších politiků jistě hraje velkou roli nedostatečná pozornost věnovaná spisovné mluvě ve škole. Obecně ale může jít asi i o snahu zalíbit se intelektuálně jednodušší, ale ovšem také početnější části voličstva,“říká v rozhovoru pro LN jazykovědec Karel Oliva.
Jak hodnotíte úroveň kandidátů do voleb z hlediska jejich jazykového projevu?
Samozřejmě jsem nesledoval všechny kandidáty, je jich ostatně několik tisíc. Ale u těch – řekněme – nejdůležitějších, nebo alespoň nejviditelnějších, jsem si nevšiml, že by volební kampaň nějak proměnila jazykový styl jejich běžného vyjadřování. Takže – mám-li to shrnout, a tím míním jazykově, nikoliv obsahově – formálně velmi dobrou češtinu mají Petr Fiala, občansky vysokoškolský profesor, a Tomio Okamura, bývalý mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. Naopak nejhůře je na tom asi předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Jan Bartošek. Potíže s kultivovaným vyjadřováním mají kromě Olgy Richterové často i další piráti. Mezi nimi je široké spektrum těch, jimž se občas do jinak spisovného projevu vloudí nějaký prestižnímu jazyku cizí prvek.
Hraje vůbec jazykový projev ještě u voličů nějakou roli?
U některých ano, a to hned ve dvojím smyslu: jedni oceňují spisovnost, druzí – a takových také není málo – oceňují naopak nespisovnost. Tu totiž vnímají jako „lidovost“. Na nich například založil své volební vítězství i Miloš Zeman, ale to nyní do parlamentních voleb asi nepatří. V neposlední řadě je také mnoho těch, kterým na kultivovanosti či nekultivovanosti jazyka nezáleží. Bohužel.
Říká se, že v jednoduchosti je síla. Platí toto i u jazyka?
To se asi nedá říci zcela obecně. Jsou asi situace, například ve společensky nějak přelomových dobách, kdy by to platit mohlo, vzpomeňme si třeba na hesla z listopadu 1989. Já bych ale vaši otázku spíše obrátil: příliš komplikované vyjadřování je ve volebním boji nepochybně nevýhodou – prostě proto, že řada voličů možná ani nepochopí, „co chtěl básník říci“, a mnoha dalším bude přílišná složitost podezřelá.
Zrcadlí se v jazyce kultura a vzdělanost národa?
Nepochybně ano. Alespoň tak je to tradičně vnímáno. Ostatně proto jsme měli národní obrození. Čeština před ním sice nijak nehynula, to je jen falešný mýtus, ale byla, při absenci elit způsobené Bílou horou a dalšími faktory, jazykem nižších sociálních vrstev. Chyběla jí proto vrstva pro prestižní komunikaci: chybělo výrazivo jazyka vědy, beletrie a podobně.
Jak to v tomto odlesku vypadá nyní s českým národem?
Srovnatelně jako s národy kolem nás. Jen možná je na češtině lépe vidět výrazná propast mezi spisovným jazykem a obecnou mluvou. V jazyce politiky je znát, že se demokracie neubírá tím optimálním směrem, jímž by mělo být to, že se prostý lid povznáší na úroveň elit. V naší současné realitě je to ale tak, že elity klesají na úroveň prostých lidí.
Politická reprezentace by nicméně měla jít příkladem. Mluví dnes politici tak, jak se sluší a patří?
Už jenom tím, že se ptáte, je asi zřejmé, jaká je odpověď. A to mluvím jen o té formální stránce jazykových projevů, nikoliv o jejich obsahu. Jinými slovy, z velké části ne.
Elity klesají na úroveň prostých lidí, hodnotí jazyk politiky Karel Oliva. Přitom prostý lid by se měl povznášet na úroveň elit.
Čím si to vysvětlujete?
Těch příčin je jistě více. U mladších politiků jistě hraje velkou roli třeba nedostatečná pozornost věnovaná spisovné mluvě ve škole. A obecně může jít asi i o snahu zalíbit se té již zmíněné intelektuálně jednodušší, ale ovšem také početnější části voličstva.
Kdo by měl tedy být oním hlídačem slušného, spisovného českého jazyka?
Žádný jednotlivec, žádná instituce. Tím hlídačem by měla být kulturní úroveň národa. Co to znamená vzhledem k pozorované realitě, si domyslete, prosím, sami.
Vrátil byste do školních osnov třeba rétoriku? A více četby? Pomohlo by to?
Vrátil bych do školy, nikoliv do osnov, povinnost spisovného vyjadřování během výuky. V současné situaci, kdy kromě hodin češtiny učitelé zdaleka ne vždy používají při výkladu spisovný jazyk, a už vůbec spisovnost nevyžadují od žáků, například při zkoušení, je zřejmé, že děti nemají šanci osvojit si povědomí o stylovém rozdílu mezi spisovnou a nespisovnou mluvou. A už vůbec ne získat nutnou praxi v nepřipraveném spisovném projevu.
Je podle vás některý z čelných politiků rozeným rétorem?
Dnes už ne. Byl jím, ale už není, Miloš Zeman.
Nejblíže k dobrému rétorovi, a opět zdůrazňuji, že hodnotím formu a přesvědčivost projevu, nikoliv jeho obsah, se dnes blíží Tomio Okamura. Ale k opravdu dobrému rétorovi, schopnému pronést celé projevy bez přípravy, spatra, a přitom elegantním jazykem, mu ještě dost chybí.
Vraťme se zpět k předvolební kampani. Jaký význam má volební heslo? Může, obrazně řečeno, vyhrát volby?
Asi ano, pokud dostatečně silně osloví rozhodující část – řeknu to nekorektně – intelektuálně jednodušších voličů. Nebo v přelomových situacích, kdy lidi skutečně masově strhne.
Jak by mělo vypadat z hlediska jazyka. Je nějaký ideál, spolehlivý a zaručený recept?
Nemyslím si, že volební heslo představuje nějaký ideál. Dokonce bych řekl, že si myslím pravý opak. Tím rozhodujícím by přece měl být program.
Ale když se ptáte: mělo by stručně reprezentovat, ne nutně vyjadřovat, nějakou důležitou politickou myšlenku, slib voličům a podobně.
Když se podíváte na současné volební slogany, je mezi nimi nějaký, který splňuje tato doporučení?
Upřímně řečeno, nezdá se mi, že by to tak bylo.
Jak na vás vůbec letošní hesla působila? Jsou něčím nová, neobvyklá?
Asi spíše ne, pokud za tu „novost“nemám pokládat jejich obsahovou prázdnotu.
Nikde žádná skrytá myšlenka? Jen rychlé, krátké, úderné, ale obsahově plytké sdělení?
Obávám se, že plytkost je ještě velmi zdvořilý výraz. Politickou myšlenku nevidím skutečně v žádném ze současných předvolebních sloganů. Skvěle je ta prázdnota vidět třeba na hesle „Vrátíme zemi budoucnost“. Jako by se snad bez volby té příslušné strany měl opravdu zastavit čas. Ale nerad bych, aby to vyznělo nějak kriticky vůči jedné jediné straně, ostatní hesla na tom nejsou kvalitativně jakkoliv lépe.
Vládní hnutí ANO šlo do klání s heslem „Až do roztrhání těla“. Je absence slovesa účelová? Má to v jazyce svůj smysl, vysílá to voličům nějaký signál?
Pokud dobře rozumím úmyslu tvůrců této kampaně, nešlo jim přímo o vynechání slovesa, ale o to, že takové heslo vyjadřuje intenzitu, s níž kandidáti budou v případě zvolení pracovat pro občany. Zda to tak skutečně bude, by se ukázalo až časem, tady jde o předvolební slib. Současně jim šlo o to, aby se do takového hesla mohla podle potřeby různá slovesa doplňovat. Takže někdy je to „boj proti tunelářům až do roztrhání těla“, jindy zase něco jiného. Problém tohoto sloganu je ale v tom, že slovesa do něj mohou doplňovat
Kultivovaný jazyk vyžaduje i ctění pravopisu. Některé strany ale měly ve svých textech, a dokonce i na billboardech do očí bijící pravopisné chyby. Mohlo to být i účelové, aby se o nich víc mluvilo – tedy ve smyslu „i špatná reklama je také reklama“?
Samozřejmě nevidím do hlav členů volebních štábů, ale myslím si, že pravopisné chyby svědčí spíše o – slušně řečeno – jednoduchosti těchto hlav než o jejich tak velké rafinovanosti, jakou zmiňujete. Spisovná čeština a její pravopis mají přece jen ještě určitou prestiž. Překračovat jejich hranice s takovýmto úmyslem nepokládám, alespoň zatím, za pravděpodobné.
A co vysvětlení, že se tím chtěli přiblížit voličům? Tedy alespoň té skupině, která si zrovna s pravopisem hlavu neláme.
Inu, vyloučit to opravdu úplně nemohu. Ale přece jen, pokud si někdo s pravopisem hlavu neláme, tak ho neosloví ani v té vadné variantě, nebude mu vadit v jakékoliv podobě, tedy ani v té náležité.
Patří do volebního souboje agresivita mluvy a vulgarismy? Myslíte si, že jsme se v tomto směru oproti minulým volbám zlepšili a kampaň byla vedena kultivovaněji?
Myslím si pravý opak. Kampaň byla ještě ostřejší než minule. Víte, vulgarita se neprojevuje jenom užíváním vulgárních slov, vulgární lze být i bez nich. A v tomto mi současná kampaň připadá horší než ta minulá. Je ale možné, že jsem prostě už trochu milosrdně zapomněl. Každopádně vulgarity, jakéhokoliv rázu, do volebního souboje nepatří, tečka.
Tak tedy tečka: kterou letošní kampaň hodnotíte jako nejkreativnější?
Chcete slyšet upřímnou odpověď? Tady je: žádnou. Žádná kampaň nebyla kreativní, jazykově už teprve ne. Prakticky všechny kampaně byly z velké části negativní, více než vlastním návrhům řešení problémů se věnovaly očerňování protivníků. V nejlepším případě evidentně planým slibům či úplně vyprázdněným prohlášením. O kreativitě nemůže být ani řeč.