CIVIUM UNITAS
mnicha Školastyka v podání Františka Smolíka z filmové pohádky Hrátky s čertem). Norcia se proměnila velmi, protože ji v roce 2016 smetla série zemětřesení. Mezi vším, co je v rozvalinách, je nanejvýš kormutlivé se dívat na trosky baziliky, jejíž skvostné románské průčelí s rozetou z bílého mramoru mám ještě v paměti, a kdybych snad nějaký detail nebo i třeba všechno zapomněl, také na vlastních fotografiích…
Avšak nápis CIVIVM VNITAS REM PVBLICAM FACIT (volně: Republiku vytváří jednota občanů) nad portálem stavby hned vedle tohoto kostela se zachoval. Což mne přivádí k tématu dne, a to je kormutlivost pohledu na rozdělení české společnosti. Jistěže to není novinka těchto voleb, pokleslému stylu Miloše Zemana vděčíme za to, že se dlouholetá přátelství, rodinné vazby a vůbec jistá alespoň základní soudržnost velké většiny společnosti kvůli rozdílným pohledům na politiku (či přesněji: dva politiky) rozpadaly už při první všelidové prezidentské volbě, a při druhé to nebylo lepší. Leč opravdu se mi velmi nelíbí, že se tento styl přenesl z voleb prezidentských i na volby parlamentní: ty právě proběhnuvší nebyly totiž o idealistických vizích a více či méně realistických programech, ale o toleranci (ne-li přízni) či odporu vůči Andreji Babišovi. Ještě více než jejich výsledky o tom svědčí uveřejněná anketa o spokojenosti s nimi, v níž se ze čtyř možností „zcela spokojen(a) – spíše spokojen(a) – spíše nespokojen(a) – zce- la nespokojen(a)“procenta těch „spíše“pohybovala v řádu nízkých jednotek, zatímco čísla těch
„zcela“byla v desítkách procent – a prakticky shodná.
Velkorysost, dobrá vůle ke zklidnění emocí (včetně těch vlastních) a pochopení, že není moudré, a už vůbec není demokratické tlačit protivníky do kouta, byť je to třeba legislativně či jinak technicky možné, by proto měly stát – kromě plnění předvolebních slibů – vysoko v agendě (jakékoliv) nové vlády. Neboť, jak zpívali V+W, čtěme Bibli, tam to všechno je: Každé království rozdělené samo proti sobě zpustne a město nebo dům proti sobě rozdělený neobstojí (Mat 12, 25).
KAREL OLIVA