I komunisté informovali lépe
LN V souvislosti se současným zdravotním stavem prezidenta Miloše Zemana se skloňuje i jméno bývalého československého prezidenta Ludvíka Svobody, jehož druhé funkční období bylo ze zdravotních důvodů předčasně ukončeno. Co mu vlastně bylo?
Už při zvolení do druhého funkčního období v březnu 1973 byl vážně nemocen. Postihla ho řada mozkových příhod, měl plicní embólii, zápal plic a podobně. Zkrátka se u něj střídaly vážné zdravotní problémy a skutečně nebyl schopen funkci prezidenta vykonávat.
LN Ale on nechtěl dobrovolně abdikovat, tedy odstoupit z funkce, že? Komunisté proto přijali ústavní zákon, který ho k tomu donutil.
V historické a memoárové literatuře najdete různé pohledy a popis tehdejší situace. Zprvu to bylo tak, že abdikovat chtěl. Vedení KSČ ale odmítalo, že by Svoboda nebyl podruhé zvolen prezidentem, potřebovalo ho ve funkci. Svoboda a jeho jméno přece jen ve veřejnosti působilo jako určitá kotva k přednormalizačním časům, nebo to komunisté alespoň takto vnímali. Vedení KSČ se domnívalo, že prezident Svoboda podporuje určitou legitimitu normalizace. Nicméně pak byla jeho zdravotní situace natolik neudržitelná, že bylo potřeba, aby Svoboda abdikoval.
LN Co se tedy dělo dál?
V roce 1975 byl přijat ústavní zákon číslo 50, který popisoval situaci, kdy prezident není schopen kvůli svému zdravotnímu stavu vykonávat svůj úřad a zároveň není schopen abdikovat ze své vlastní vůle. To byl přesně případ Svobody – v té době už abdikovat nechtěl, ale strana to vyžadovala.
LN A proč najednou nechtěl?
Třeba skutečně nebyl schopen situaci kvůli svému zdravotnímu stavu zvážit. Nebo se na druhou stranu opravdu cítil lépe, a proto se nechtěl funkce vzdát. To už dnes pořádně nezjistíme. Bylo to vyřešeno tak, že předsednictvo KSČ rozhodlo, že má být přijat nový ústavní zákon, což se stalo.
LN Tehdy asi nebyl problém ústavní zákon prosadit?
Ani v nejmenším. Parlament ho přijal jednohlasně. To ostatně bylo v té době pravidlem – všechny zákony se takto odsouhlasily. Všechna důležitá politická rozhodnutí se přijímala v předsednictvu ÚV KSČ. Co tam rozhodli, to se stalo. Parlament byl jen takovou pákou, která zákony procesně a formálně projednala. Nikdo neměl pochybnosti o rozhodnutí předsednictva. Největší slovo měl šéf strany a generální tajemník ÚV KSČ – v té době Gustáv Husák. Nikdo mu neodporoval. Na základě nového ústavního zákona byla jednoduše ukončena prezidentská funkce Svobody. Prezidentem byl velice rychle zvolen právě Husák. Zákon číslo 50 tehdejší komunistické ústavy zařídil prezidentovu abdikaci a ukončil jeho funkční období úplně. Dnešní článek 66 Ústavy ČR hovoří o dočasném řešení.
LN Napadá mě, zda třeba někdo z komunistů nebyl proti? Ale to stejně nemělo žádnou váhu, že?
Samozřejmě by se asi někdo našel. Ale tehdy jednání předsednictva ÚV KSČ probíhala zcela jinak, než probíhají politická jednání v dnešní době. Politici jednotlivých stran dnes formulují svá stanoviska či názory a hájí je. To za minulého režimu neexistovalo. Co šéf strany prosadil v předsednictvu, to se stalo. Všechna rozhodnutí se přijímala jednomyslně, KSČ si zakládala na jednotě strany.
LN Kolik let Svobodovi zbývalo do konce funkčního období?
Tři další roky, takže dost dlouho. Zemřel až v roce 1979, žil ještě čtyři roky poté, co přestal být prezidentem.
LN Jak na Svobodu nahlížela veřejnost? Byl oblíbený?
Když byl v březnu 1968 zvolen poprvé prezidentem, panovaly o něm poměrně pozitivní představy. První dny ve své funkci položil věnec na hrob T. G. Masaryka, to žádný komunistický prezident neudělal. Svoboda za první světové války sloužil v legiích, což bylo veřejností též vnímáno jako odkaz k první republice. Od počátku padesátých let žádné důležité funkce neměl, proto nebyl spojován se zločiny nejhoršího období komunistického režimu. Po okupaci Československa v srpnu 1968 se ale všechno změnilo a Svoboda přijal roli prosovětského aktéra, který spolupracoval s Kremlem a pomáhal normalizačnímu režimu. Tím jistě zase u veřejnosti ztratil. I přesto byl ale vnímán trošku jinak než komunističtí představitelé, kteří stáli v čele státu mezi roky 1948 a 1989, na rozdíl od nich nebyl celoživotním aparátníkem. Když v roce 1979 zemřel, část veřejnosti to vnímala skutečně jako ztrátu důležité osobnosti Československa.
LN Proč strana nepřijala první žádost o Svobodovu abdikaci, když už tehdy na tom nebyl zdravotně dobře?
Komunistům se to zdálo politicky riskantní. Jak jsem již říkal, u veřejnosti měl určité renomé a jméno. V roce 1973 zatím nechtěli do funkce prezidenta nikoho jiného. Důvody, proč v roce 1975 změnili názor, mohou být různé. Mohli to vnímat tak, že režim už je plně stabilizován, nebo si to Husák rozmyslel a také chtěl být prezidentem. Roli ale musely skutečně hrát i zdravotní potíže, které se stále opakovaly. Nicméně Svobodova abdikace byla provázena velkými poctami, hned druhý den dostal nejvyšší československé vyznamenání, navštívil ho Husák a podobně. Bylo to celé obaleno projevy úcty.
Komunistický ústavní zákon číslo 50 zařídil prezidentovu abdikaci a ukončil jeho funkční období úplně. Dnešní článek 66 Ústavy ČR hovoří o dočasném řešení, vysvětluje historik
Oldřich Tůma. Komunisté v minulém režimu takto „odstranili“kvůli zdraví Ludvíka Svobodu.
Celá ta situace, která tu vznikla, je neadekvátní a nepřijatelná aktivita
kancléře Mynáře, proto by bylo nejlepší, kdyby okamžitě rezignoval ze své
funkce. To, co předvedl, je absolutně
nepřijatelné.
Andrej Babiš
premiér
LN Jak vedení KSČ tehdy informovalo o Svobodově zdravotním stavu?
Paradoxně více než Hrad nyní. Lékařské zprávy o zdravotním stavu prezidenta byly v určité podobě zveřejňovány. Samozřejmě ale i tehdy kolovaly napříč veřejností různé zvěsti, třeba spekulace o tom, že Svoboda už zemřel a komunisté to jen nechtějí přiznat. Určitou podobu s dnešní situací bychom dozajista našli.
LN A jak na tom byl tedy Svoboda v roce 1975 se zdravím doopravdy? Skutečně už nemohl vykonávat funkci prezidenta?
O jeho zdravotním stavu referovali na rozhodujícím jednání předsednictva generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák a tehdejší předseda vlády Lubomír Štrougal. Mluvili o tom, že je Svoboda ani nepoznal a není schopen žádné komunikace. Jak jsem ale říkal – pak ještě další čtyři roky žil. Určitě měl dál zdravotní problémy, ale své poslední roky nestrávil na JIP v kómatu. Jeho zdravotní stav tedy nebyl konečný, zlepšilo se to. Ale v té době bylo rozhodující politické hledisko. Komunisté si řekli, že opakované zdravotní problémy jsou více riskantní než ztratit samotné Svobodovo jméno. Nejsem ale schopen hodnotit jeho konkrétní zdravotní stav, nejsem lékař.
Kancléř Mynář by si měl uvědomit neudržitelnost současné situace a ze své funkce odejít. Pokud tak neučiní a vstoupí v platnost článek 66, měl by premiér - ať už současný nebo budoucí - kancléře odvolat. Jsme ve vážné a neudržitelné situaci.
Petr Fiala předseda ODS