Zákon návštěv

Dojíždění mi nevadí. Pendluji dvakrát týdně mezi Prahou a Českými Budějovicemi. Jezdím vlakem. Cesta trvá okolo dvou hodin. Nepovažuji je za ztracený čas. Naopak. Většinou si čtu. V poslední době mi cestování komplikují opatření proti epidemii čínského viru. Ve vlaku platí povinnost nosit celou cestu respirátor. Naštěstí z ní existuje výjimka. Cestující ho nemusí mít, pokud něco konzumuje. Proto si na nádraží kupuji superkyselé Bon Pari. (Disclaimer: nevím, jestli je náhodou nevyrábí společnost Agrofert, pod kterou spadají i LN, a nechci to zjišťovat.)

Mám vyzkoušeno, že když vydržím bonbony nekousat, jeden sáček stačí na celou cestu z Prahy až do Budějovic, případně opačně. Bohužel to obvykle nedokážu. I to se dá řešit. Jezdím většinou jídelním vozem. Stačí si proto postupně objednat tři až čtyři čaje. Jízdenka se tím ovšem prodražuje.

Pandemická opatření ale nejsou jediná nepříjemnost dojíždění. Cestování je zrádné pro zapomnětlivé lidi. Patřím mezi ně. Nejčastěji nechávám ve vlaku deštníky. Řeším to jejich hromadným nakupováním ve slevách. Minulý týden jsem ve vlaku zapomněl telefon.

Bylo to dramatické. V LN se používá k přípravě novin počítačový systém. Při práci mimo redakci vyžaduje dvoufaktorové přihlášení. Je k němu potřeba právě telefon. Měl jsem v systému už nachystané tři články od externí kolegyně. Chtěla po mně, abych v nich něco změnil. Bez telefonu hrozilo, že se do systému nedostanu.

Nakonec všechno dobře dopadlo. Tímto bych chtěl poděkovat posádce jídelního vozu z vlaku IC 548 Budvar, která můj telefon našla. Dozvěděl jsem se přitom, že týmy z jídelních vozů v nich přespávají. Za to mají můj obdiv. Cestování zkrátka zahrnuje mnoho nepříjemností.

Z obecného pohledu se jimi zabývala skupina vědců vedená Markusem Schläpferem momentálně působícím na MIT. Analyzovali údaje o pohybech milionů uživatelů mobilních telefonů v okolí šesti velkých měst. Konkrétně šlo o Boston, Singapur, Lisabon, Porto, Dakar a Abidžan.

Objevili v datech překvapivě jednoduchý matematický vztah. Nazvali ho zákon návštěv. Počet návštěvníků určitého místa je podle něj nepřímo úměrný druhé mocnině vzájemného násobku vzdálenosti, ze které přijeli, a frekvence, s níž lokalitu navštěvují. Na první pohled to vypadá triviálně.

Je logické, že lidé víc navštěvují místa, která jsou blízko, než místa, která jsou daleko. Nová je ale přesná formulace. Plyne z ní, že konkrétní lokaci navštěvuje třikrát týdně stejně lidí z místa vzdáleného dva kilometry jako dvakrát týdně z místa vzdáleného tři kilometry. Zákonu návštěv podléhají naše cesty do práce, školy, obchodu nebo jen tak na výlet. Možná máme svobodnou vůli. Vyjadřujeme ji však všichni stejně.

RADEK JOHN redaktor LN

Počet návštěvníků určitého místa je nepřímo úměrný druhé mocnině vzájemného násobku vzdálenosti, ze které

přijeli, a frekvence, s níž lokalitu navštěvují. Na první pohled to vypadá triviálně.