Deset koronavirových lekcí
Pokud by už od začátku roku bylo očkování povinné, byli bychom ve výhodnější situaci
Když jsme se před rokem a půl dozvěděli o existenci koronaviru SARS-CoV-2, jen největší pesimisté odhadovali délku trvání epidemie na léta. Dnes jsme na prahu další vlny (páté?) a dříve, než nám mysl zaplaví emoce z nemocničních záběrů zobrazujících ventilované pacienty, bylo by dobré připomenout některé lekce, které nám onemocnění covid-19 dalo.
Za prvé, jsme součástí přírody a nevládneme jí. Naopak koronavirus si dělá, co chce. My ho sice umíme umravnit tím, že si zalezeme do našich domovů, nasadíme si roušky, myjeme si ruce a minimalizujeme kontakty, ale to je to hlavní, co s ním umíme udělat. Mnozí se rozčilují, že tato strategie je stejná jako ve středověku, ale právě v tom to vězí – jsme jen součástí ekosystému a jeho zákony nejsme schopni určovat.
Za druhé, věda přišla s očkováním už před dvěma stovkami let a musíme si stále opakovat, že jeho princip, při němž tělo seznámíme s potenciálním nepřítelem a při skutečné nákaze je již připraveno se mu bránit, je jedním z největších objevů medicíny. Zvláště nejmodernější typ mRNA vakcín (Pfizer a Moderna) patří k nejúžasnějším vědeckým úspěchům současnosti.
Za třetí, naše možnosti v léčbě onemocnění se pomalu rozšiřují. Můžeme použít protilátky zeslabující průběh nemoci, kortikoidy tlumící přehnanou imunitní odpověď organismu, látky snižující zvýšenou krevní srážlivost během onemocnění a v budoucnu i lék (malnupiravir) proti množení viru samotného. Na druhou stranu, jak se zlepšují možnosti léčby, posiluje i koronavirus. Dnes tedy nečelíme jeho původní verzi, ale jeho infekčnějším formám. Katastrofickým scénářem by byl vznik varianty, proti níž by současné vakcíny nebyly účinné.
Za čtvrté, ukázalo se, že ačkoliv už studenty medicíny učíme kritickému přístupu v hodnocení vědeckých dat, některým lékařům na klíčových místech tato schopnost či spíše způsob myšlení chybí. Proto ty nesmyslné dohady o rouškách, termíny jako „chřipečka“nebo „infodemie místo pandemie“. Některé medicínské elity prostě selhaly a nikdy se neomluvily.
Za páté, selhali i politici, a to nejen ti čeští. Pokud by hned na počátku tohoto roku prohlásili očkování za povinné, pak bychom byli nejen v ekonomicky, ale i medicínsky daleko výhodnější situaci. Musíme si být vědomi toho, že u nás máme deset jiných očkování, která tu téměř nikdo nerozporuje a o jejichž vakcínách nemá veřejnost žádné povědomí. Prostě tu s námi celá desetiletí jsou a nikdo o nich nediskutuje. Přesně to měli politici udělat i v rámci prevence covidu-19. Neudělali, spolehli se na zdravý selský rozum svobodných občanů a téměř všude pohořeli. Povedlo se to jen na severozápadě Evropy. Všude jinde ohrožují antivaxeři nejen sebe samotné, ale i své okolí. Politici to vědí, avšak populismus a hon za hlasy voličů jim nedovolil udělat razantní kroky na obranu společnosti. Teprve nyní, když nám ekonomicky už opravdu teče do bot, začnou se (po volbách) utahovat pravidla proplácení testů, délky jejich platnosti nebo možnosti sociálního vyžití bez očkování. To vše tady mohlo platit už od loňského podzimu.
Za šesté, částečně selhala i naše vzájemná solidarita. Viděl jsem, jak se vyděšený antivaxer nechal vyšetřit v nemocnici, cestou do ní potenciálně nakazil desítky lidí, a jakmile se dozvěděl, že je v pořádku, opět se choval jako dřív. Jenže právě v těchto měsících potřebujeme solidaritu jako už dlouho ne.
Za sedmé, pokud u nás budou desítky procent neočkovaných lidí, pak během následujících týdnů dojde k další mohutné vlně onemocnění, protože si virus bude jednoduše nacházet hostitele. Lidé se budou dále promořovat a nejspíš další jednotky tisíc jich zbytečně zemřou.
Za osmé, poučili se nejen lékaři, ale i vládnoucí politici. Je tudíž pravděpodobné, že klíčem k regulaci epidemie budou jen a pouze počty pacientů v nemocnicích. Neznamená to nic jiného, než že ti, kteří se mohli nechat naočkovat, již tak učinili, a ti ostatní si svůj osud určili sami. Budou se muset téměř denně testovat, bez negativního testu nebudou moci nikam chodit ani cestovat a v podstatě jen budou čekat na to, až onemocní. Vláda jim dala šanci kontaktu s virem cestou vakcíny, ale oni se rozhodli nemoc prodělat. Že to po medicínské stránce nedává žádný smysl, nemusím zdůrazňovat.
Za deváté, během dnů až týdnů budeme čelit tisícům nových nemocných denně. Většina pacientů, kteří budou s těžkým průběhem nemoci ležet v nemocnicích, si tím ponese následky svého chybného rozhodnutí a my ostatní jim jejich léčbu budeme solidárně platit z našeho zdravotního pojištění.
Za desáté, poslední rok a půl ukázal, že právě tohle je situace, v níž potřebujeme silnou vládu, která se nebojí odvážných opatření. Politicky nejrizikovější pro ni je prohlásit očkování za povinné. Nedělat nic je také možné, ale bude to drahé a zemře při tom spousta převážně neočkovaných lidí. Proto se prosím nechte všichni očkovat!