Japonci jsou trojího původu
Počátky osídlení Japonska spadají do doby před 38 000 roky. K největším proměnám v japonské společnosti došlo až v posledních třech tisíciletích, kdy do země dorazily dvě mohutné migrační vlny a přinesly s sebou zcela zásadní technologické a společenské inovace.
Mrazivé klima ledových dob vázalo gigantickou vodní masu v pevninských ledovcích, a hladina světových oceánů proto ležela až o dvě stě metrů níže než dnes. V místě Korejského průlivu oddělujícího Japonské souostroví od Korejského poloostrova se odkrylo mořské dno a vznikl pevninský most, po němž přišli před 38 000 roky na území dnešního Japonska pravěcí lovci a sběrači z Asie. Když před 20 000 lety skočila poslední doba ledová, ledovce roztály, hladiny oceánů se zvedly a pevninský most zmizel pod vodou.
Pravěcí lidé se ocitli na Japonském souostroví v izolaci. Po několik tisíciletí jejich počty nepřekročily tisícovku. Přesto začali před 16 500 lety jako první na světě vyrábět keramiku, Zdobili ji tak, že před vypálením omotali nádobu šňůrou a ta se otiskla do měkké hlíny. Jejich kultura proto dostala název džómon podle japonského výrazu pro „provazový vzor“.
Před třemi tisíci roků dorazila na Japonské souostroví další migrační vlna. Z Asie připluli po moři pravěcí zemědělci a přinesli s sebou umění pěstovat rýži na uměle zavlažovaných rýžovištích. Kultura těchto lidí dostala jméno jajoi podle předměstí Tokia, kde archeologové už v roce 1884 objevili keramiku typickou právě pro tento zemědělský lid.
Zrod císařství
Dnešní Japonci byli dlouho považováni za národ vzniklý smíšením lidí lovecko-sběračské kultury džómon a zemědělské kultury jajoi. Pouze Ainové žijící na severu Japonska na ostrově Hokkaidó bývají považovaní za přímé potomky lidí kultury džómon.
Archeologové a historici počítají ke zlomovým momentům dávné historie Japonska také nástup kultury kofun, k němuž došlo před 1700 roky. Její nositelé zahájili sjednocení Japonska a přičinili se o vznik císařství. Název kultury je odvozen od typických mohyl s půdorysem ve tvaru klíčové dírky, do nichž byla pohřbívána tehdejší společenská elita.
Nástup kofunské kultury nebyl spojován s novou migrační vlnou, i když někteří vědci o její existenci vážně uvažovali. Na pevnou půdu vědeckých důkazů vstoupily tyto hypotézy s nejnovější studií irsko-japonského týmu genetiků vedených Šigekim Nakagomem z dublinské Trinity College.
Výsledky jejich bádání zveřejněné vědeckým časopisem Science Advances přinesly velké překvapení, když potvrdily existenci třetí migrační vlny spojené s nástupem kofunské kultury. Ta přišla z východní Asie a přivedla na Japonské souostroví lidi geneticky podobné dnešním Chanům tvořícím většinovou populaci Číny.
„Archeologické důkazy dlouho napovídaly, že se v Japonsku mohly odehrát tři imigrační vlny, ale ta třetí a poslední nebyla dlouho brána do úvahy,“posteskl si v komentáři nového objevu historik Mikael Adolphson působící na University of Cambridge. „Tenhle nález potvrdil to, co jsme mnozí dávno tušili. A je dobře, že máme důkaz z oboru genetiky.“
Třetí migrační vlna
Nakagome a jeho spolupracovníci izolovali DNA z ostatků dvanácti zástupců džómonské, jajoiské a kofunské kultury, kteří žili v rozmezí let 7000 př. n. l. a 700 n. l. Džómonští lovci a sběrači se před devíti tisíciletími výrazně odlišovali od svých současníků žijících na asijské pevnině nejen kulturou, ale také dědičnou informací. Přitom v průběhu tisíciletí nejsou v dědičné informaci lidí kultury džómon patrné výraznější změny.
„To jen potvrzuje, že žili po dlouhou dobu v izolaci od lidí na asijském kontinentu,“komentuje výsledky studie irský člen výzkumného týmu genetik Niall Cooke.
Příchod pravěkých zemědělců znamenal na mnoha místech světa zánik původní populace lovců a sběračů. Došlo k tomu například na většině území pravěké Evropy. V Japonsku ale vyplynul z výsledků genetických analýz lidí zcela jiný příběh. Jajoiští zemědělci džómonské lovce a sběrače nevytlačili, ale smísili se s nimi, Dnešním Japoncům tak koluje v žilách jak džómonská, tak i jajoiská krev.
Nedostatek psaných zpráv Přechod od jajoiské ke kofunské kultuře provázely převratné změny. Vládci dynastie Jamoto ovládli podstatnou část největšího japonského ostrova Honšú a na území Japonska vznikl první stát. Z Číny dorazilo do Japonska písmo, ale protože se používalo jen při styku s Čínou a Koreou, nejsou z této doby k dispozici žádná přímá písemná svědectví o dění v samotném Japonsku.
Sporadické informace lze nalézt v čínských pramenech. Proto je genetický důkaz o spojení nástupu kofunské kultury s další migrační vlnou tak významný. Zatím ale není jasné, zda se vládci nového státu rekrutovali právě z řad imigrantů. Vědci analyzovali jen DNA z hrobů chudších lidí. K DNA zástupců elity pohřbených v kofunech se nedostali.
„Lovci a sběrači, zemědělci i lidé, kteří zakládali první stát, významně přispěli ke zformování současné japonské populace,“shrnuje výsledky výzkumu Šigeki Nakagome.
Dnešní Japonci si nesou v průměru 13 procent dědičné informace lovců a sběračů džómonské kultury, 16 procent dědičné informace zemědělců kultury jajoi a zbývajících 71 procent krve v jejich žilách má původ v migrační vlně, s kterou přišli na Japonské souostroví lidé kultury kofun.
Pravěcí lidé se ocitli
na Japonském souostroví v izolaci.
Jejich počty po několik tisíciletí nepřekročily
tisícovku.