Nejmocnější Čech
investovat i v Česku, jako by se vracel domů. Bohužel projekty jako ovládnutí banky Moneta či prodeje části telekomunikační společnosti Cetin se mu nepodařilo osobně dotáhnout.
Jeho předčasná smrt je obrovská tragédie pro jeho rodinu. Zanechal za sebou manželku a čtyři děti – syna a tři dcery z druhého manželství a další členy rodiny.
Na první pohled můžeme říct, že osud pro něj přichystal velmi krutý konec, ale na druhou stranu: svým životem, který žil naplno a extrémně nebezpečně – protože málokdo riskoval tolik jako on, dá se říct, že svíčku svého života pálil z obou konců – zanechal velmi hlubokou stopu.
Byl vždy plný plánů a projektů, ale i snů. Jednou jsem slyšel, že měl tajný sen stát se nejbohatším člověkem na světě. Pokud to byla pravda, tento sen zůstává navždy snem.
Měl jsem možnost ho osobně
se nikdy neucházel o politickou funkci, ale vliv na politiku měl, a nemalý
poznat, protože jako šéfredaktor ekonomického týdeníku EURO, který PPF vlastnila, jsem se s ním zhruba jednou za čtvrtletí potkal. Často jsem měl pocit, že Kellner v sobě dokázal koncentrovat tak obrovskou duševní, intelektuální, informační, vztahovou a samozřejmě i finanční sílu, že jeho vůli musela zákonodárná i výkonná moc někdy méně, jindy více poslušně vykonávat. Přitom výsledek paradoxně nemusel být vždy v neprospěch celku, tedy občanů našeho státu.
Na bilancování jeho díla je možná stále ještě brzo, ale už jsem zaznamenal názor, že Česko v jistém smyslu přišlo o reálnou hlavu státu…
Firma Petra Kellnera fungovala na základě jednoho silového centra a jednoho geniálního mozku. Petr Kellner však měl i jinou pověst: ani nejmenší detaily řady transakcí a projektů nesdílel s nikým, nic nezapisoval. Kdo ví, kolik dealů uzavřel jen na čestné slovo! A tato tajemství vzal s sebou na druhý břeh, což může generovat různé problémy v budoucnosti. Každopádně po jeho odchodu
Úzkostlivě hlídané soukromí Kellnerova tragická smrt byla rozhodně černým dnem i pro dva prezidenty republiky – Václava Klause a Miloše Zemana, s nimiž měl dlouhá léta velmi úzké vztahy. Petr Kellner, který úzkostlivě hlídal soukromí svých blízkých a skoro neposkytoval rozhovory, dal nedávno poprvé a nečekaně tvrdě najevo politické preference. Předloni ve výroční zprávě Skupiny PPF za rok 2018 napsal úvodní slovo, kde tvrdě kritizoval nebývalý nástup tzv. pokrokových sil ve společnosti.
„Pro moji generaci jsou svoboda, pracovitost, podnikavost a úcta k tradicím základními principy, na nichž jsme formovali své názory a postoje. To jsou také hodnoty, díky kterým jsme mohli vytvořit náš byznys a vybudovat firmy po celém světě. Dnešní západní společnost, a zejména Evropa, je ale stále více ovládaná ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot. Novodobé ideologie mají tendenci omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení. Věřím, že česká společnost, která tradičně stojí především na umu a pracovitosti zdejších lidí, v takovém světě obstojí. V PPF k tomu chceme přispět,“píše v textu, který se proslavil jako Kellnerův politický manifest.
Nikdy se neucházel o politickou funkci, ale vliv na politiku měl, a nemalý. Hojně se spekulovalo o tom, koho v klíčových parlamentních volbách podpoří, zejména prostřednictvím televize Nova, kterou loni ovládl. Politici, kteří se na jeho podporu těšili, byli zcela jistě smutní a nervózní.
Loni v listopadu jsem v článku Petr Kellner vládne všem napsal, že „pokud mu bude sloužit zdraví, z trůnu ho nejméně dalších třicet let nikdo nesesadí. Bude světovým rekordmanem, protože tak dlouho v jedné zemi, s majetkem ve výši zhruba osmi procent hrubého národního produktu České republiky, byznysu a možná i politice nevládl ještě nikdo.“Leč mýlil jsem se.