Zasáhnout planetku pomohou české týmy
Čtrnáct minut po půlnoci mezi 26. a 27. zářím 2022 narazí rychlostí přes 25 tisíc kilometrů v hodině sonda DART do menšího asteroidu Dimorphos o průměru 160 metrů. Nejde o věštbu: jedná se o kvalifikovaný odhad americké kosmické agentury NASA k první misi svého druhu. Má ověřit, zda lidstvo dokáže odvrátit zásah Země vesmírným tělesem.
„Sebevražedná“mise sondy DART má výrazný český otisk: její cíl před 18 lety objevil český astronom Petr Pravec z Astronomického ústavu Akademie věd. „Potřebujeme otestovat účinek impaktu a ověřit, že takové těleso umíme trefit. Sonda nárazem exploduje a vyvrhne do kosmu materiál z asteroidu,“popsal LN Pravec.
Nepředstavujte si ale experiment jako kosmický kulečník, při němž zásah sondou odhodí Dimorphos prostorem. Asteroid srážka s pozemským objektem vychýlí jen minimálně, lidským okem nepostřehnutelně. Dimorphos je nicméně „měsícem“ještě většího asteroidu nesoucího jméno Didymos o průměru 780 metrů. Obě planetky od sebe dělí něco málo přes kilometr. Menší Dimorphos svého velkého bratra momentálně oběhne za téměř 12 hodin. „Právě tuto orbitální periodu budeme po nárazu měřit a zjišťovat, jak moc asteroid zpomalil,“vysvětlil Pravec. A na zmíněných výpočtech se budou podílet i týmy z Česka.
Dopad sondy DART by však velký efekt mít neměl. Podle Pravce se odhaduje, že orbitální periodu Dimorphosu zbrzdí maximálně o 10 minut, některé odhady ale hovoří jen o pár minutách. Okolo Didymosu obíhá rychlostí asi 17 centimetrů za sekundu, po zásahu by se měla změnit jen o několik milimetrů za sekundu. Reálně o odklonění planetky nejde, cílem je hlavně experimentálně ověřit koncept. A to se zrovna v astrofyzice nepoštěstí často.
Menší z asteroidů si vědci vybrali, aby byl vliv dopadu sondy co největší. Jak bude srážka vypadat, podle Pravce záleží na mnoha faktorech. Na straně sondy je nejdůležitějším faktorem její hmotnost. Ta by se měla pohybovat mezi 500 až 600 kilogramy podle toho, jak na tom bude v době nárazu se stavem paliva.
Sonda nárazem
exploduje a vyvrhne do kosmu materiál
z asteroidu.
V případě střetu s planetkou Dimorphos bude hodně záležet na jejím složení, nikoliv však v rovině chemie. Že se planetka skládá z křemičitanů, už vědci vědí. Rozhodne její struktura. „Může jít lidově řečeno o hroudu kamení nebo také o masivní kus skály. My si však myslíme, že je to spíše ona hrouda,“předvídá český astronom Petr Pravec.
Co kdyby zasáhly Zemi? Ačkoliv dvojice planetek svou výměrou neděsí davy tolik jako kosmičtí obři v hollywoodských filmových trhácích, její případná srážka se Zemí by měla devastující účinek. Jen menší Dimorphos by způsobil událost přinejmenším kontinentálního rozsahu, vše do 10 kilometrů od místa nárazu by v mžiku zmizelo. Jak podotýká astronom Pravec, hranice velikosti u těles, která mají potenciál vyvolat celoplanetární dopady, je 140 metrů – tedy o dvacet méně, než měří menší z dvojice asteroidů.
To větší Didymos už je v jiném ranku. „To si ani nechtějme představovat, co by provedl,“řekl Pravec. Lidská civilizace by se mohla zhroutit, nicméně k úplnému vyhynutí lidstva by to vést prý nemuselo. Nutno ale připomenout, že soustava dvou asteroidů se na kolizní dráze se Zemí nenachází. Dle Pravce má lidstvo zmapováno okolo 96 procent asteroidů o velikosti vyšší než jeden kilometr v průměru. Žádný z nich na naši planetu nemíří. Nelze však vyloučit, že vesmírem bloudí jiní „zabijáci“s průměrem ve stovkách metrů.
Podle NASA vědci zatím identifikovali v relativní blízkosti Země přes 27 tisíc asteroidů, z nichž téměř 10 tisíc je větších než 140 metrů. Prozatím nevědí o žádném rozměrnějším objektu, který by mohl modrou planetu v dohledné budoucnosti zasáhnout.
„Malých asteroidů je mnohem víc než velkých a nejpravděpodobnější hrozba v podobě asteroidu, jaká nás potká, pakliže nás někdy potká, bude nejspíš asteroid přibližně v této velikosti,“uvedl v souvislosti s tělesem Dimorphos vědec NASA Tom Statler.
„To, co se chceme dozvědět, je, zda jsme skutečně asteroid odklonili a jak účinně jsme to udělali,“řekl k misi DART.
Výraznou stopu v projektu zanechají také Italové. Jejich minisonda LICIA je součástí té americké, 10 dní před impaktem se však odpoutá a srážku satelitu s asteroidem bude pozorovat z těsné blízkosti Dimorphosu při průletu načasovaném tři minuty po impaktu. Právě jeho důsledky by italská sonda měla svými dvěma kamerami zmapovat.
Malování na asteroid
V roce 2026 by pak směrem k dvojici planetek měla vyrazit v rámci evropské mise Hera další sonda, aby prozkoumala kráter, který po sobě DART zanechá. Na tomto projektu se podílel i Pravec. „Zajímat nás bude, jak kráter vypadá a nakolik se změnilo chování systému. Na základě toho budeme schopní pro příště zpřesnit naše modely,“řekl astronom.
Dle něj nyní přehršle jiných metod, jak případně odvrátit zkázu mířící na Zemi z kosmu, nemáme. Nadto platí, že se současnými technologiemi potřebujeme čas na přípravu; dozvědět se o blížící se planetce rok před srážkou by už bylo pozdě. Ideální je dle Pravce umět předpovědět nebezpečí 50 let dopředu.
Filmové řešení „hoďte na to atomovku“považují astronomové za nesmysl. Dráhu pohybu tělesa nejspíše nevychýlí, místo toho by jej mohla roztříštit na menší kusy, a tím pádem zasypat Zemi jako výstřel z brokovnice.
Další navrhované metody fungují zatím jen v rovině teorie. Například tzv. gravitační traktor by vypadal tak, že by se do blízkosti asteroidu umístila co nejtěžší sonda, kterou by na místě držely motory. Dlouhé roky by působila na planetku gravitací a tím ji odklonila.
Ještě bizarnější je plán fiktivní asteroid pomalovat – půlku černou, půlku bílou. Sluneční záření by tak polovina objektu odrážela a druhá pohlcovala. Výsledkem by byla postupná změna kurzu mimo dráhu pohybu Země.