Genderová zkouška německé vlády

Zelení se zdráhají podpořit při volbě hlavy státu současného prezidenta Steinmeiera. Rádi by totiž viděli v čele země ženu

Německo se zkraje letošního roku dozví jméno svého nového prezidenta. Nestane-li se nic neočekávaného, bude ten stávající, 65letý sociální demokrat Frank-Walter Steinmeier, pokračovat v úřadě dalších pět let. On sám svůj záměr kandidovat na druhé funkční období oznámil v květnu 2021, v době, kdy ještě nebylo jasné, jak dopadnou podzimní volby do Spolkového sněmu.

Poté, co z nich koncem září vzešli jako vítězové sociální demokraté, se Steinmeierovy vyhlídky na úspěch výrazně zvýšily. Prezidenta totiž volí v Německu zvláštní sbor volitelů, Spolkové shromáždění, které se schází pouze za tímto účelem. Tvoří ho z poloviny poslanci Spolkového sněmu a druhou pak delegáti navržení zemskými parlamenty. Nová „semaforová koalice“kancléře Olafa Scholze, v níž jsou zastoupeni sociální demokraté (SPD), Zelení a liberální Svobodní demokraté (FDP), má ve sboru volitelů s celkovým počtem 1472 členů těsnou většinu 39 mandátů.

Zelení by kandidátku měli

Na Steinmeierovu stranu se již přiklonili SPD a liberálové. Naopak třetí vládní strana, Zelení, zatím váhá. Souvisí to s tím, že by vůbec poprvé v historii země rádi viděli v čele státu ženu. Mají také ve svých řadách několik potenciálních kandidátek, jež by nebylo třeba dlouho přemlouvat, například místopředsedkyni parlamentu Katrin Göringovou-Eckardtovou. „Patří k dobrému stylu, když koaliční partneři podobné rozhodnutí proberou nejprve spolu,“nezakrývala před několika dny rozladění nad postupem obou zbývajících stran šéfka jejich klubu v Bundestagu Katharina Drögeová.

Pokud by ale přišli Zelení s vlastní kandidátkou, mohli by postavit stále ještě čerstvé koaliční spojenectví před první velkou zkoušku. Prezidentovi sice stačí ke zvolení v třetím kole získat nejvíc hlasů, takže předem vyjádřená podpora SPD a liberálů by byla pro Steinmeiera dostatečná.

Avšak skutečnost, že při tak klíčové otázce netáhne vládní spojenectví za jeden provaz, by asi nebylo možné jen tak přejít.

K nejistotě také přispívá, že zejména zemské sněmy často navrhují jako volitele prezidenta i osobnosti mimo politiku, například sportovce nebo umělce, stejně tak i běžné občany. Cílem je, aby Spolkové shromáždění svým složením co nejvíc odráželo společnost jako celek. V minulosti se už ovšem opakovaně stalo, že takto vybraní delegáti nakonec hlasovali odlišně, než politické strany, které je navrhly, očekávaly. vlajka, je skutečným útokem na identitu našeho národa, protože tento památník uctívá naše vojenská vítězství a nachází se v něm hrob neznámého vojína,“uvedla v prohlášení vůdkyně francouzské krajní pravice Le Penová. Proevropského prezidenta Macrona obvinila, že vyvěšení vlajky EU „přímo nařídil“.

V souvislosti s unijní vlajkou hovořil o „urážce“i další krajně pravicový prezidentský kandidát Éric Zemmour. Kandidátka konzervativních republikánů Valérie Pécresseová požadovala, aby vedle evropské vlajky visela francouzská trikolora. „Dlužíme to všem našim bojovníkům, kteří pro ni prolili svou krev,“uvedla.

Tajemník pro evropské záležitosti Clément Beaune uvedl,

Prezident hraje v německém systému tradičně slabší roli, nemá žádné výraznější pravomoci. Při jmenování vlády je prakticky vázán rozložením sil v Bundestagu. Vládu může maximálně „potrápit“ že umístění unijní vlajky na jedné z dominant francouzské metropole mělo být pouze dočasné a že její odstranění se předem plánovalo na včerejšek. Kritiku od Le Penové už dříve označil za „předvolební kampaň a malicherné lži“.

tím, že před podpisem zákona schváleného parlamentem zašle normu k ústavnímu soudu, aby posoudil, zda byla při jejím schvalování dodržena všechna pravidla.

Nečekaně aktivní prezident Steinmeier byl před svým zvolením vysoce postaveným představitelem SPD a vedl ji mimo jiné jako lídr do voleb v roce 2009. Do prezidentského křesla „přestoupil“z pozic ministra zahraničních věcí a vicekancléře v kabinetu Angely Merkelové.

Během svého prvního pětiletého období oproti běžným zvyklostem v jednu chvíli výrazně zasáhl do vnitropolitického dění v zemi. To bylo na podzim 2017, kdy ani čtvrt roku po parlamentních volbách nebyla na obzoru nová vláda. Tehdy přinutil Steinmeier v zákulisí sociální demokraty, kteří chtěli po volebním debaklu jít původně do opozice, aby překonali svůj odpor a šli znovu do koalice s křesťanskými demokraty (CDU) kancléřky Angely Merkelové. Prezident apeloval zejména na jejich státotvornost a společenskou odpovědnost. Jeho úsilí bylo nakonec úspěšné, takže mohl novou vládu jmenovat

v polovině března 2018, skoro šest měsíců po volbách.

Nové hlavní opoziční uskupení v Německu, blok křesťanských demokratů (CDU) a bavorských křesťanských sociálů (CSU), zatím nerozhodlo, koho vyšle do prezidentského klání proti úřadující hlavě státu. Jedním z důvodů může být, že šance případného vyzyvatele uspět nejsou vzhledem k zastoupení stran ve sboru volitelů příliš velké.

Řada vrcholných politiků strany se ovšem nechala v minulých dnech slyšet, že „je čas na ženu v čele státu“. S myšlenkou přišel jako první nový premiér Severního Porýní-Vestfálska Hendrik Wüst a podpořil ho i budoucí předseda CDU Friedrich Merz. Jejich nápad je ovšem možná veden taktickými pohnutkami a úvahou, že by pro ženu kandidující na prezidentský úřad mohli získat potenciální podporu od zástupců strany Zelených, a tedy oslabit vládu.