Botticelli, tvůrce a obchodník
Kurátoři zvolili v několika ostrých črtách, aniž by zabíhali do přílišných složitostí, ukázky z umělcova vývoje, jenž prochází meandry doby i rozkvětem svého nenapodobitelného stylu. Génia Botticelliho, renesančního umělce, vlastním jménem Alessandra di Mariano di Vanni Filipepiho (1445–1510), máme nejčastěji spojeného s portréty melancholických dívek s tklivým pohledem. A ty tu nechybí.
Nynější pařížská výstava ale otevírá více pohledů: různorodých podle časových období, témat i vytříbeného stylu, ale i podle realizovaných zakázek. Deskové malby i oltáře, „freskové hlavy“i portréty panujícího rodu Medicejských. Ne všechno je tu k vidění, zápůjčky jsou ale místy velmi překvapivé. Nechybí tu pařížský Louvre ani florentské Uffizi, londýnská National Gallery, amsterdamské Rijksmuseum nebo Vatikánská apoštolská knihovna.
Inspirativnost výstavy na tomto místě ovšem vynikne v prvním plánu o to více, že zde souvisí přímo se sběratelskou vášní manželů Édouarda Andrého a Nélie Jacquemartové, kteří se koncem 19. století velkou měrou zasadili o velký návrat Sandra Botticelliho na výsluní uměleckého zájmu v tehdejší Evropě.
Hluboká proměna jedné vize Umělecký vývoj od jeho ambiciózních počátků přes tematicky silné historické a náboženské výjevy až po apokalyptickou tvorbu závěru jeho života je tu podán s pečlivou pedagogickou průpravou. Kurátoři Ana Debenedettiová a Pierre Curie se nebojí nabídnout názorné srovnání, ale ani téměř identické malby jako produkty své doby. Potěší, že tu nechybí Filippo Lippi jako Botticelliho vzor v uměleckém srovnání pojetí Madony a dítěte (1467–1470). Zaujme, do jaké míry se již tehdy v 60. letech Botticelli od svého mistra lišil. Byl to již krok k tomu, aby se Botticelli odpoutal i společensky. K tomu ovšem potřeboval ateliér.
Umělecká činnost Botticelliho vyrostla na portrétech, jež známe prostřednictvím desítky obrazů na dřevě, z nichž žádné není ani signováno, ani datováno. Známe krásné „freskové hlavy“na stěnách Sixtinské kaple (1481–1482) a nakonec některé vzácné podobizny viditelné na oltářních panelech. Za to, proč se Botticelli stal obdivovaným, vděčí ale zejména svým „bankéřským chlebodárcům“, totiž vládnoucí rodině Medicejských. Na výstavě nechybí Portrét Juliána Medicejského (1478–1480), zavražděného v roce 1478. Botticelli, který umí svým modelům dodat jedinečné charisma, zaujme ale i velkou měrou střízlivosti a jednoduchosti. Od roku 1470 nastává u Botticelliho období intenzivní tvorby, jež bude trvat dvacet let: učiní z něj jednoho z vrcholných představitelů „umělecká propagace“rodu Medicejských.
Hluboká proměna jedné lidské vize, citelná na formátu ikonických madon, ale i obyčejných portrétech mocných, se asi nejlépe projevila v pojetí „ženské krásy“, pro než Botticelliho poznáme široko daleko od jiných umělců.
Na čtyřicítku děl malíře Sandra Botticelliho můžete obdivovat nejen pro jejich neodolatelnou krásu, ale i pro nemalý obchodní talent jejich tvůrce. Muzeum Jacquemart-André v Paříži nabízí do 24. ledna vhled do jedné renesanční strategie.
Venuše jako humanistický mýtus
I zde vyniká hned vedle dvou „cudných Venuší“(jedna z Berlína, druhá z Turína) především portrét známý jako Krásná Simonetta (1485), jež tuto estetiku zastupuje. Není to krása ideální, proporčně dokonalá, jedná se spíše o krásu anormálně disproporční, jakkoliv idealizovanou: dívka má až příliš vysoký krk, její nos by jistě mnohá kráska své doby oželela...
Na výstavě chybí slavný obraz Zrození Venuše (1478), jenž zůstal ve Florencii, divák proto nemůže na vlastní oči zachytit, jak se umělci podařilo uskutečnit syntézu svého tématu. I obě „cudné Venuše“jsou spíše necudné, jak nepokrytě sice zakrývají téměř vše podstatné, mají ale daleko od světic. Rodí se tu nová filozofie krásy, někde mezi starověkým mýtem a poetickou fantazií humanistů, jak vznikala na pozadí bankovních domů a finančních směn.
Centrální Venuše zastupuje renesanční marketing své doby: je taková, jakou by ji chtěli jeho zákazníci mít. Je to sen, nikoliv ovšem éterický, ale rozhodně mýtus. Ateliér mistra Botticelliho doslova chrlil tento „humanistický prototyp“. V jeho ateliéru, o němž se šířilo, že v něm dochází k homosexuálním orgiím, viselo všude „mnoho krásných nahých žen“z ruky renesančního malíře, respektive jeho učenlivých žáků.
O to, zda byl Botticelli také designérem (navrhoval tapisérie i zahrady), bychom se mohli přít, ale kurátoři tím slovem jen možná maskují to, čím Botticelli ve skutečnosti byl: prostě obchodníkem.
Botticelli, umělec a designér.
Musée Jacquemart-André, Paříž. Do 24. ledna 2022.
Autor je publicista