Ví snad někdo, co s tím?

Povídání u třígeneračního svátečního stolu bývají zajímavá. Tentokrát došlo v rámci vzpomínání „jaké to bylo“taky na střední školy. Musím říct, že jsem nikdy předtím neslyšela tak otevřená přiznání frustrace. O střední se s odstupem vždycky mluvilo jako o báječném čase legrácek a navazování doživotních přátelství. Jenže to šlo o vrstevníky, ne o učitele. Většina z nich jako by nebyla. Ve skutečnosti přitom byla, a jestli je pravda, že mnohým z nich šlo hlavně o to, dokázat žákům, že jsou neschopní hlupáci (jak vážně zaznělo napříč těmi generacemi), je to smutná bilance, i když si z ní někdejší studenti později spíš utahují, než že by si stěžovali. V čase dospívání, kdy člověk teprve hledá, kudy se v životě vydat, by přece škola měla spíš lákat na jednotlivé disciplíny než sankcionovat. Když vám učitel deskriptivy hned při první hodině vyhrožuje, že klidně nechá polovinu třídy propadnout (údajně zkušenost z průmyslovky), není to dobré ani pro studenty, ani pro deskriptivu. Možná je ale problém v samé podstatě škol, protože běžný žák tam zpravidla nechodí se záměrem naučit se to či ono, jako by chodil třeba dospělý, který zjistil, že mu ta deskriptiva tak nějak chybí, a proto si výklad vychutnává. Běžný žák si chodí pro nálož. A dělá, co může, aby si odlehčil. Ví snad někdo, co s tím?

Nový ministr školství Gazdík už udělal ve svém revíru seznamovací kolečko a například státní Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (Cermat) dalo po schůzce s ním vědět, že pro každý případ připraví různé scénáře jednotné přijímací zkoušky a maturity. Zdá se, že na samotném ministerstvu se žádné personální zemětřesení nechystá. Bývalý ministr Plaga je jmenován politickým náměstkem, z ostatních šesti náměstků odchází Pavel Doleček, a to prý ještě na vlastní žádost.