Neviditelné housenky

Být housenkou není špatný život. Od rána do večera se cpete. Nakonec se zakuklíte a změníte v motýla. Ani housenky ale nemají na růžích ustláno. Pokud to tedy nejsou zrovna nějaké, které se živí přímo růžemi. I ty ale mají hromadu problémů. Asi největší je, že si na nich chce kdekdo smlsnout. Osvědčená housenčí obranná strategie je život poblíž mravenců. Mravenci jsou totiž agresivní. Každý si to může ověřit. Stačí si na výletě sednout někam, kde se to místním mravenčím obyvatelům nezamlouvá.

Jako ochranka fungují mravenci skvěle. Napřed je ale musíte přesvědčit, aby vás nesežrali. Dalo by se čekat, že když mravenec dorazí na list obsazený vypasenými housenkami, jen procedí skrz zaťatá kusadla nějakou obdobu slavného výroku „Přišel jsem sem žvýkat žvýkačky a kopat lidi do zadku. A žvýkačky mi došly.“Pak se do housenek pustí.

Kupodivu to tak nemusí dopadnout. Mravenci často nechávají housenky na pokoji. Čím to je? Podle týmu brazilského entomologa Lucase A. Kaminského pomáhá housenkám chemické maskování. Povrch rostlin i těl členovců pokrývá tenká vrstva uhlovodíků.

Fungují podobně jako impregnační sprej, který vám už určitě někdy vnutili v obchodě k nové bundě či botám. Dají se ovšem použít i k identifikaci. Uhlovodíkových molekul je hodně. Navíc jdou navzájem kombinovat. Vzniká tak něco jako chemický čárový kód.

Podle konkrétní kombinace uhlovodíků můžete poznat, koho nebo co jste právě potkali. Stačí vám k tomu dostatečně výkonný čich. Mravenci jím disponují. Čichové buňky mají v tykadlech. Když chtějí něco prozkoumat, tak do toho tykadlem šťouchnou. Poznávají tak i členy své vlastní kolonie.

Kaminski a spol. porovnali povrchové uhlovodíky housenek s jejich hostitelskými rostlinami. U některých vyšla shoda až 98 procent. Získat správné uhlovodíky nejspíš není těžké. Housenky se rostlinami beztak živí. Mravenci si takhle maskovaných jedlíků nevšímají. Asi je považují za kusy rostliny.

Část housenek ovšem chemické maskování nepoužívá. Platí mravencům za ochranu sladkou šťávou. Mají k tomu dokonce speciální orgány. Pro tyhle housenky je výhodné mít odlišné složení povrchových uhlovodíků než hostitelská rostlina. Mravenci si jich pak snadněji všimnou. Chemická analýza to potvrdila.

Shoda u platících housenek vyšla jen okolo 30 procent. Uhlovodíkové vrstvy jejich různých druhů jsou si navzájem podobné. Zřejmě je to tak výhodné pro všechny zúčastněné. Mohlo by se zdát, že platit za ochranu je zbytečně drahé. Maskování působí levněji. Entomologové ale před časem zjistili, že šťáva některých housenek obsahuje drogu, jíž mravence ovládají. Získají tak služby navíc. Oba přístupy proto mají něco do sebe.

RADEK JOHN redaktor LN

Povrch rostlin i těl členovců

pokrývá tenká vrstva uhlovodíků. Fungují podobně jako impregnační sprej, který vám už určitě někdy vnutili v obchodě k nové bundě či botám. Dají se ovšem

použít i k identifikaci.