Přiškrcené vzpomínky na gulagy
Rozpuštěním Memorialu chce Rusko dostat pod kontrolu zkoumání nepohodlných kapitol svých dějin
To, jestli ruský nejvyšší soud skutečně rozpustí organizace fungující pod hlavičkou Memorialu, nebylo do vynesení rozsudku vůbec jasné. Například hudební kritik a příležitostný politický komentátor Artěmij Trojickij to v glose pro list Novaja Gazeta viděl 50 na 50. „Není to politická strana, opoziční médium, síť protestních buněk ani aktivisté z ulice. Je to instituce, která nikoho přímo neuráží, reprezentuje určitý symbol a podporuje ji spousta vlivných lidí i organizací,“napsal Trojickij.
Vysvětlit likvidaci Memorialu jen choutkami ruského prezidenta Vladimira Putina, který je sám produktem sovětských tajných služeb a při svém vládnutí je protežuje, by ale podle Trojického bylo příliš jednoduché. Už zhruba před deseti lety se začal odehrávat příběh, který do jisté míry osud Memorialu předznamenal. Pro tuto organizaci bylo typické, že neměla nikdy úplně pevné struktury a její příznivci se k ní hrdě hlásili, často ale své akce podnikali pod hlavičkou svých vlastních subjektů.
V liberálních devadesátých letech jedna taková skupina nadšenců spojená s Memorialem založila v Permské oblasti na Urale autentické muzeum gulagu. Využila k tomu pozůstatky skutečné pracovní kolonie Perm-36, která vznikla za druhé světové války a ve vrcholných letech rozkvětu sovětského impéria tu seděli ve speciálně zostřeném režimu sovětští disidenti.
V roce 2014 však místní úřady zcela vyšachovaly zakladatele muzea a převzaly jeho správu samy. Pokyn ale nepřišel přímo z Kremlu. Šlo o proces, který navenek iniciovaly určité skupiny ruské společnosti – veteránský spolek bývalých vězeňských dozorců a s nimi spřízněná komunistická strana, stejně jako nacionalistické levicové hnutí Suť Vremeni.
Nechtěné dějiny
Těm, kdo drží v Rusku reálnou moc: Kremlu, Federální bezpečnostní službě (FSB), prokuratuře a místním úřadům to tak vlastně vyhovovalo. Nakonec i prezident Vladimir Putin utnul debaty o perspektivě muzea tím, že nic se zavírat nebude a stát této instituci pomůže.
Muzeum gulagu tak existuje dál, ale s upraveným image. Ukazuje režim, v němž museli žít vězni, i to, jaké měli podmínky. Už méně se však mluví o tom, kdo systém gulagů vytvořil a udržoval. V Rusku i ve světě se o muzeu příliš moc neví a zdá se, že i toto je záměr – nepropagovat, aby nebylo moc vidět. Zřejmě ze stejného důvodu pak usnula i snaha o zapsání do registru UNESCO.
I Memorial určitým silám ruské společnosti vadil. Gigantická práce na zkoumání politických represí je obecně známá. Díky databázi obsahující tři miliony jmen je možné zjistit, kdy byl konkrétní člověk zatčen a kolik dostal let vězení, případně kam byl odvlečen. Spolupracovníci Memorialu v regionech dokázali z potvrzení, která příbuzným zemřelých dávalo ministerstvo vnitra, určit místa pohřebišť a symbolicky je označit byť třeba jen kříži.
Memorial také zkoumá takové kapitoly moderních dějin, na které Putinův režim není hrdý, protože narušují stále více posilovanou ideologii vítězství ve druhé světové válce. Jsou to třeba osudy milionů sovětských válečných zajatců, trpících v německých lágrech a pak ještě mnohdy následně v sovětských gulazích, protože byli považováni za zrádce. Nebo lidé odvlečení z území okupovaných Němci do říše na práci.
Právě „házením vidlí“do budování mýtu hrdinného vítězství nad fašismem, který se režim snaží povýšit na základní pilíř národní identity, Memorial štval své odpůrce nejvíc. Formálně sice bylo důvodem rozpuštění to, že organizace několikrát neuvedla svůj status „zahraničního agenta“, protože jí to kvůli financování ze zahraničních grantů ukládá zákon. Prokurátor Alexej Žafjarov to ale u soudu pojmenoval natvrdo. Memorial podle něj „zkresluje historickou paměť“a vytváří „falešný obraz Sovětského svazu jako teroristického státu“. „My, potomci vítězů, jsme nyní nuceni přihlížet rehabilitaci zrádců a nacistických kolaborantů – nejspíš proto, že za to někdo platí,“prohlásil Žafjarov.
Místo nadšenců nastoupí stát „Rozhodnutí nejvyššího soudu znovu potvrdilo, že historie politického teroru organizovaného státem nezůstává pro Rusko jen akademickým tématem, které zajímá pouze odborníky, ale ostrým problémem současnosti,“reagoval ve svém prohlášení Memorial, který chce všemi zákonnými prostředky ve své činnosti pokračovat. Jestli se mu to pod jeho vlastní hlavičkou podaří, je otázkou.
Ti, kdo jsou u moci, si však dokážou spočítat, že renomované hnutí mající důvěru u západních donorů a zkoumající temné kapitoly vlastní minulosti je to nejmenší, co potřebují. Vlastně ani mnozí v Česku se netváří příliš nadšeně na projekty česko-německého usmiřování a výzkumy poválečných zločinů Čechů na Němcích za německé peníze.
Rusko už kvůli mezinárodnímu image nemůže vzpomínání na gulagy zakázat. Je však pro něj výhodné vytvořit vakuum, kde nebude žádná silná státem neovládaná instituce, která by se těmito dějinnými kapitolami zabývala. Roli Memorialu převezme stát s tím, že podobně jako v permském muzeu gulagu (které stále funguje a má poměrně bohatý program) se bude bádat řízeně, co nejméně a akcentovat se bude jen jedna strana mince. Například to, že gulagy byly z části daní sovětskému pokroku a také důsledkem excesů tehdejších vůdců, kteří jsou v Kremlu v nemilosti – jako třeba Vladimira Iljiče Lenina či kdysi mocného šéfa tajné policie NKVD Lavrentije Beriji.
Nebude ale příliš žádoucí mluvit o tom, že systém represí udržovaly sovětské tajné služby, které se jmenovaly různě: Čeka, NKVD, KGB, Směrš a dnes mají následovníky ve FSB a vojenské rozvědce GRU. I když jejich moc v devadesátých letech zeslábla, dnes se opět vrací do starých sovětských kolejí a utahují šrouby. Nic o tom nevypovídá přesvědčivěji než současné poměry v Rusku.
Následovníci Memorialu však jsou ve výhodě, protože nikdy nevytvořili úplně pevné struktury a rozpuštění pro ně nic hrozného neznamená. V mapování gulagů mohou pokračovat dál na vlastní pěst. I databáze zřejmě zůstane, může být spravovaná i ze zahraničí, kde má Memorial řadu poboček. Se zahraničními granty to může být obtížnější, na druhou stranu přinesl zákaz pro Memorial svým způsobem reklamu, která může vyvolat více přízně demokratického světa. Jedno však zůstane – ti, kdo se snaží v Rusku objevovat celou pravdu pohnutých dějin, to budou mít stále těžší a těžší.
TOMÁŠ
VLACH spolupracovník LN
Následovníci Memorialu jsou ve výhodě, nikdy nevytvořili úplně pevné struktury a rozpuštění pro ně nic hrozného neznamená