Rusko vymýšlí záminky k válce
Rusko na konci minulého roku zveřejnilo požadavky vůči Západu. Ukrajina nesmí být přijata do NATO a to má ukončit vojenské aktivity nejen na jejím území, ale i ve východní Evropě, v oblasti Kavkazu a ve Střední Asii. Ve východní Evropě odmítá Moskva nárůst počtu vojáků oproti roku 1997, tedy oproti době, kdy ještě východoevropské země nebyly v Alianci.
Vše je doprovázeno rétorikou, že jde o zvýšení bezpečnosti Ruska a odstranění hrozeb. Kreml se zcela určitě vytasí s nějakou působivou mapkou znázorňující obklíčení. I kdybychom si udělali kolečka a puntíky ve školním atlase, kde všude se nachází základny Spojených států, nic to neznamená.
Jaké vojenské podoby útoku se vlastně Rusko obává? Opakování operace Barbarossa z roku 1941? Tedy pozemního útoku na Moskvu, Petrohrad a další města s cílem obsazení jeho území a svržení současné vlády. Leteckého úderu, kdy následná vzdušná převaha by vedla k vojenskému, a tedy i politickému podřízení Ruska? Jaderného úderu, který by eliminoval jeho vojenské kapacity a vydal Rusko diktátu útočníka? Omezeného pozemního útoku a odtržení jeho části?
S ohledem na popsané hrozby je otázkou, zda se na základnách kolem Ruska nachází pozemní výzbroj a vojsko nebo vhodná letecká či raketová technika. Samozřejmě že nenachází. Bod na propagandistické mapě se může vyznačit i na místě radarové stanice s minimem personálu, ale pořád bude vypadat efektně. Prapory rychlé reakce v Pobaltí, zahrnující pár tisíc vojáků, jsou vlastně živým štítem. Nikdo nepředpokládá, že by dokázaly Litvu, Lotyšsko a Estonsko reálně ubránit. Jsou tam rozmístěny, aby případný útok zasáhl i vojska dalších států NATO, což by usnadnilo aktivaci kolektivní obrany ve smyslu Severoatlantické smlouvy.
Z Kremlu zaznívají demagogické argumenty, že po rozmístění raket na
Ukrajině se zkrátí doba jejich letu do Moskvy na sedm minut. Střely s jadernými hlavicemi nejsou rozmístěny ani na území východních členů NATO a Ukrajina má ke vstupu do Severoatlantické aliance hodně daleko. Ruské spekulace o době letu rakety z jejího území do Moskvy jsou tedy fantasmagorií.
Možná by stálo za to, problém obrátit a vyznačit na rozsáhlém území Ruska jeho jednotky a základny rozmístěné jako hrozba sousedním zemím. Potom základny Spojených států třeba v Itálii jde chápat jako součást infrastruktury kolektivní obrany NATO proti Rusku. Itálie, ale ani Norsko, Dánsko a další by samy o sobě vzdorovat nemohly.
Takže základna Spojených států není nějaký cizorodý prvek sloužící k přípravě útoku, ale naše vlastní zařízení v tom smyslu, že NATO jsme my sami.
V podstatě všechny tyto argumenty jsou zbytečné. Chce Kreml tvrdit, že by na obranu proti tankovým brigádám, razícím si cestu k Moskvě, které však u jeho hranic nejsou, nepoužil atomové zbraně? V podstatě ani hypotetické zkrácení doby letu raket by se nedotklo jaderných ponorek ukrytých pod hladinou světových oceánů. Takový útok na Rusko by měl za následek odpálení zde instalovaných strategických raket. S jednorázovou eliminací odvetných kapacit se nedá počítat. Logika „vzájemného“zničení byla paradoxně základem míru mezi Spojenými státy a Sovětským svazem za doby studené války.
Rusko není nikým ohrožováno a v podstatě ani nemůže být napadeno.
Základna USA není nějaký cizorodý prvek sloužící k přípravě útoku, ale naše vlastní zařízení v tom smyslu, že NATO
jsme my sami