Hvězdné nebe v lednu 2022
Budete-li mít dnes či zítra chvilku, mrkněte po západu Slunce na soumrakové nebe nad jihozápadem. Čeká tam na vás pohledné seskupení dorůstajícího Měsíce s trojicí planet rozmístěných podél jedné linie. Zleva doprava, shora dolů půjde o Jupiter, Saturn a Merkur v souhvězdích Vodnáře a Kozoroha. Nejslabší Saturn však přestane být již v průběhu druhého lednového týdne pozorovatelný a v půlce ledna z podvečerního nebe zmizí i o něco jasnější Merkur.
Naopak na ranní obloze nad jihovýchodem budou planety přibývat: k Marsu v Hadonoši, který bude viditelný po celý leden, se ve druhé polovině měsíce za svítání přidá Venuše ve Střelci. Ve dnech 29. a 30. ledna se pak i tyto planety ocitnou v doprovodu velmi úzkého měsíčního srpku.
Na nočním nebi můžete nahlédnout do nedávné minulosti i vzdálené
Měsíc a planety na večerní obloze budoucnosti. Stačí upřít pohled do souhvězdí Býka. To patří mezi ta vůbec nejstarší známá. Sudokopytníka s mohutnými rohy lidé v této části oblohy pravděpodobně viděli už před 15 000 roky.
Konturu jeho hlavy, skládající se převážně z hvězd otevřené hvězdokupy Hyády, dokresloval naoranžovělý Aldebaran neboli býkovo krví zalité oko. K Hyádám ovšem nepatří. Je od Země 65 světelných roků, zatímco Hyády jsou více než dvakrát dále.
Pojmenování Aldebaran je zkomoleninou arabského „al Dabaran“, jež znamená „následující“. Koho že? Přece sousední otevřenou hvězdokupu Plejády. Jakmile se vyhouply nad obzor, bylo jasné, že je zakrátko bude následovat i Aldebaran.
Oranžový obr je čtrnáctou nejjasnější stálicí noční oblohy. V porovnání se Sluncem je jen o něco málo těžší. Průměrem však překonává Slunce pětačtyřicetkrát! Jak je to možné?
V jádru Aldebaranu už došel vodík, jehož slučování na helium hvězdu pohání. Termojaderné reakce se přenesly do výše položených vrstev, kde je vodíkového paliva stále dostatek. Řekněme, že hvězda chytla druhý dech a narostl její výkon.
Aby mohutný příliv energie zvládla, nafoukla se do stávajících rozměrů. Skrze mnohonásobně větší povrch se totiž velké množství energie vyzařuje mnohem snáze. Povrchové vrstvy Aldebaranu se vlivem růstového skoku ochladily.
Opět si můžeme vypomoci analogií se Sluncem. Zatímco jeho povrchová teplota dosahuje asi 5500 °C, což odpovídá žlutobílému zabarvení, Aldebaran je o 1600 °C chladnější, a má tudíž červenooranžový odstín. Aldebaran nám ukazuje budoucnost naší denní hvězdy, až i ona vyčerpá zásoby vodíku ve svém jádře. Naštěstí se tak stane za nějakých pět až šest miliard roků.