V Kazachstánu se stále střílí
Kromě potlačování protestů pokračuje i zatýkání osobností z okruhu bývalého prezidenta Nazarbajeva
Vlna protivládních protestů, která od minulého týdne sužuje středoasijský Kazachstán, si dosud vyžádala 164 lidských obětí. Více než dva tisíce lidí utrpělo zranění.
Vyplývá to ze zpráv místní státní televize, které ovšem nelze ověřit prostřednictvím nezávislých zdrojů. Nelze tudíž vyloučit, že mrtvých je daleko víc. Vláda autoritativního prezidenta Kasyma-Žormata Tokajeva opakovaně přerušila internetové a mobilní spojení, možnost získat informace z místa jsou značně omezené.
Nepokoje, jež zachvátily Kazachstán minulý týden, jsou nejhorší od chvíle, kdy někdejší sovětská svazová republika vyhlásila v roce 1991 nezávislost. Vyvolaly je protesty způsobené zrušením cenového stropu na zkapalněný ropný plyn (LPG), který je především v západní části Kazachstánu nejčastěji používanou pohonnou látkou pro automobily. Prezident Tokajev sice faktické zdvojnásobení cen zrušil a odvolal i vládu. Avšak situaci to uklidnit nepomohlo, nepokoje se naopak začaly šířit i do dalších částí země.
Hlavním ohniskem střetů policie a demonstrantů se postupně stalo největší kazachstánské město Almaty, které je zároveň hospodářskou metropolí země. Násilí zde pokračovalo i o víkendu.
Situace se ještě víc vyostřila poté, co dal Tokajev v pátek rozkaz střílet do demonstrujících bez varování. Hlava státu i nadále tvrdí, že protestující jsou teroristy a bandity cvičenými v zahraničí.
Současně s potíráním protestů ale pokračovalo i zatýkání špiček předchozí mocenské elity. Policie si například odvedla bývalého premiéra a exšéfa kontrarozvědky Karima Masimova, a to pro podezření z velezrady. Masimov je považován za blízkého spojence bývalého dlouholetého prezidenta Nursultana Nazarbajeva. Ten sice odstoupil z funkce v roce 2019, zachoval si však významný vliv. Až do minulého úterý předsedal bezpečnostní radě státu, odkud jej ovšem jeho nástupce Tokajev odvolal. Podle některých pozorovatelů se tak zdá, že nynější hlava státu usiluje o odstranění Nazarbajeva a jeho spojenců z čelných pozic ve vládě, armádě a tajných službách.
První mise pro „postsovětské mini NATO“
Tokajevovo vedení se snaží dostat situaci v zemi pod kontrolu pomocí „mírových sil“Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB), které jsou rozesety na strategických místech po celé zemi. Jedná se o vojenské uskupení, jež bylo založeno v roce 2002 na popud Moskvy.
Kromě Ruska jsou jeho členy Kazachstán, Arménie, Tádžikistán, Kyrgyzstán a Bělorusko. Původně mezi ně patřil i Uzbekistán, který ovšem v roce 2012 členství přerušil. Ázerbájdžán a Gruzie, jež kdysi také patřily k zakladatelům organizace, smlouvu neprodloužily. Předsednictví v rámci organizace rotuje, nyní ho formálně vykonává Arménie.
Západní vojenští experti o ODKB běžně hovoří jako o „postsovětském NATO“či o „mini NATO“, přičemž podobnost se Severoatlantickou aliancí je zjevná. Tak jako má západní obranné společenství článek 5 své charty, kde se uvádí, že ozbrojený útok proti jednomu z členů je považován za útok na všechny, má shodné ustanovení i zakládající smlouva ODKB. Jedná se o článek 4, který zaručuje členským státům vzájemnou vojenskou pomoc v případě vojenské agrese nebo nepřátelského napadení členského státu, pokud o to požádá.
Přesně to kazachstánský prezident Tokajev minulý týden v noci na čtvrtek udělal, když odeslal příslušnou žádost. O několik hodin později již začala přistávat v Kazachstánu první ruská vojenská letadla s výsadkáři na palubě. Bylo to přitom vůbec poprvé od založení organizace, co takto aktivně zasáhla do nějaké krizové situace.
Ruská demonstrace síly? Otázkou zůstává, na základě jakých kritérií začne být ODKB aktivní. V několika případech z minulosti, když vláda členského státu odeslala žádost o vojenskou pomoc, zůstala bez reakce, například v 2010, když vypukly etnicky motivované nepokoje v Kyrgyzstánu. Stejně tak se Arménie snažila v květnu 2021 marně získat pomoc při několikadenních hraničních střetech s Ázerbájdžánem, které se odehrály půl roku po jejich několikatýdenní válce o Náhorní Karabach.
Proč zasáhla ODKB právě v případě Kazachstánu, zůstává nejasné. Nedá se vyloučit souvislost s nadcházejícími jednáními mezi Ruskem a USA a Ruskem a NATO, jež by měla proběhnout během tohoto týdne. Moskva v nich chce dosáhnout, aby Západ uznal její „sféry vlivu“v Evropě. Intervence v Kazachstánu proto má být možná chápána západními státy jako projev síly a odhodlání ze strany Kremlu.