Spolkový sněm možná přijme básníka. Měl by i kancelář

Německo těchto dní je v sevření další vlny koronavirové pandemie, případně hledá způsob, jaký zaujmout postoj k Rusku. Proto může nápad, že by měl Spolkový sněm zřídit pozici oficiálního básníka nebo básnířky, působit jako z jiného světa.

S myšlenkou přišla trojice spisovatelů, Dmitrij Kapitelman, Simone Buchholzová a Mithu Sanyalová, kteří příslušnou výzvu uveřejnili v listu Süddeutsche Zeitung. Domnívají se, že „politika má být poetičtější a poezie političtější,“o což by se měl pokusit právě literát placený z prostředků parlamentu. Autoři očekávají, že básník by dal „ parlamentním rozpravám, politickým debatám a názorům poetický nebo prozaický tvar.“Měl by mít vlastní kancelář, dostávat pravidelný plat.

„Jsem nadšená z nápadu otevřít prostřednictvím poezie diskurzivní prostor mezi parlamentem a živým jazykem,“nadchla se místopředsedkyně parlamentu za Zelené

Katrin Göringová-Eckardtová. Politička v tom vidí způsob, jak kultivovat politiku.

Ne všichni kolegové z vedení sněmu její pozitivní pohled sdílí. „Umělci by měli být trnem v oku vládnoucích, nikoli jejich zaměstnanci,“reagoval například Wolfgang Kubicki, jenž v předsednictvu Spolkového sněmu zastupuje liberální Svobodné demokraty (FDP). V listu Tagesspiegel doslova hovořil o „elitářském projektu“. Bulvární deník Bild zase obratem vyzval čtenáře, aby redakci zasílali rýmovačky na adresu členů vlády a dalších politiků s tím, že nejlepší zveřejní.

Kanadský vzor

Inspirací pro parlamentního poetu je podobný projekt, který existuje od roku 2001 v Kanadě. Tam je jeho místo obsazováno každé dva roky a v současné době je kanadskou parlamentní básnířkou spisovatelka Louise Bernice Halfeová. Své role se ujala začátkem minulého roku. Loni na sebe výrazně upozornila i za hranicemi své země, když Kanadou otřásly případy objevených dětských hrobů u bývalých internátů. Tenkrát se zjistilo, že se jednalo o tělesné pozůstatky dětí z indiánských rodin, jež měly být v těchto zařízeních „převychovány“. Sama Halfeová, jež má indiánské kořeny a v mládí v jednom z internátů pobývala, tehdy složila a veřejně přednesla báseň „Andělé“.

O tom, zda se myšlenka na parlamentního literáta v Německu uchytí, zřejmě rozhodne i způsob, jak by byl vybírán. V Kanadě o něm rozhoduje čtyřčlenná komise zástupců knihoven a jiných kulturních institucí. Němečtí iniciátoři naopak navrhují, aby to bylo grémium, jež by bylo „tak různorodé, jak to jen bude možné.“

Vystoupení spisovatelů či intelektuálů před poslanci německého parlamentu nejsou ničím výjimečným. Vedení sněmu je zve zpravidla při významných událostech, třeba výročí schválení ústavy nebo památky osvobození koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau.