Německý účet za Green Deal

Evropská centrální banka otevřeně připustila, že zelená transformace má proinflační vliv a energie hned tak nezlevní.

A Němcům teprve nyní začíná docházet, co vlastně je vypnutí jádra bude stát.

Velkou pozornost především německých, ale i evropských a světových médií vyvolal tento týden projev Isabely Schnabelové, představitelky Německa v exekutivní radě Evropské centrální banky (ECB). Projev je důležitý v tom, že německá centrální bankéřka v něm v zásadě tvrdí, že prudký nárůst cen energií je hlavním faktorem zvyšující se inflace a že to není jenom jev dočasný a krátkodobý, ale nejméně střednědobý.

Vysoké ceny energií tu zůstanou dlouho, protože jsou důsledkem boje s klimatickou změnou, který svět začal brát vážně a který je a má být prioritou. Prioritou politicky, regulatorně, ale hlavně prostřednictvím finančních trhů i politiky centrálních bank. V rámci toho, že vlády budou tlačit dopředu energetickou transformaci, mají fiskálně chránit zranitelné skupiny obyvatelstva před energetickou chudobou.

Schnabelová cituje OSN, která říká, že globální emise CO2 musí podle pařížské dohody klesat o 7,6 procenta ročně. Jenže v roce 2020 – kdy se globální ekonomika kvůli pandemii prakticky zastavila – se snížily jen o 5,8 procenta. Pouze 21,5 procenta globálních emisí je zatím kryto povolenkami a jen čtyři procenta povolenkami dražšími než 40 dolarů. Aby se do roku 2050 dosáhlo nulových emisí, musí stát nejméně 75 dolarů.

Cenový, nebo inflační šok? Cena povolenek v Evropské unii těchto úrovní již dosahuje a podle Schnabelové je to důkazem toho, že EU bere své závazky vážně. A protože finanční trhy prý berou boj s klimatem vážně také a navíc jsou globální, tak se to podle ní projevuje v USA. Tam nyní těžba z břidlic navzdory vysoké poptávce moc neroste, protože těžební firmy v důsledku environmentální politiky bank a finančních trhů neinvestují.

Schnabelová nicméně přiznává, že nové investice do obnovitelných zdrojů budou trvat a ještě dlouho nepokryjí růst poptávky. Tranzitní období se potáhne a účty za energie hned tak neklesnou. Zelená transformace proto bude podle Schnabelové posilovat nerovnováhy na trhu. Takže zkrátka: ECB oficiálně říká, že zelená tranzice je strukturálně proinflační, a to na dlouho.

Na serveru Eurointelligence.com k tomu dodávají, že Němcům až teprve nyní začíná docházet, že nemohou opustit jádro, uhlí a plyn najednou. To, že zelená transformace je strukturálně proinflační, ale nepochopili doposud.

Konečně ECB přestala předkládat optimistický scénář o tom, že zvýšení cen je přechodné a dočasné a že za to mohou změny v německé DPH apod. Dopady na různé skupiny obyvatelstva budou oproti 70. létům minulého století jiné. V Německu je inflace mezi pěti až šesti procenty, ale penze letos v Německu neporostou ani nominálně, takže důchodci zaznamenají velký reálný propad příjmů.

ANALÝZA

Rýsuje se rozdíl mezi cenovým a inflačním šokem. Na cenové šoky centrální banky reagovat nemají, ovšem na inflační trendy pochopitelně ano.

Dražší energie i potraviny Německý elektorát je fanouškem zelené transformace, ale zároveň odpůrcem inflace. Teprve nyní začíná Němcům docházet, že vypnutí jádra bude hodně stát.

Další důležitá kategorie pro zelenou ideologii je zemědělství. Němečtí komentátoři většinou vyčítají straně Zelených, že se vzdala ministerstva dopravy (tedy částečně „ministerstva aut“) výměnou za resort zemědělství. Ale zemědělství bude dalším bitevním polem zelené agendy, protože se chystá v rámci boje s klimatem velké omezování stavů dobytka, což bude do budoucna další inflační faktor.

Energie a potraviny jsou většinou považovány za volatilní a nejsou počítány do takzvané jádrové inflace. Pokud jsou ale předmětem strukturálních změn delší dobu, nelze už nárůst těchto cen považovat za volatilní faktor, protože ohlášená transformace k bezemisní politice má trvat 20 až 30 let.