Vpřed směrem vzad

Státy stále více intervenují do ekonomiky

Zatímco v devadesátých letech minulého století se mluvilo o deregulaci a volném trhu, v současnosti se karta obrátila. Jednotlivé vlády od dob finanční krize stále více zasahují do ekonomiky a zaklínají se přitom potřebou předcházet krizím a zajistit občanům bezpečnost, zdravé životní prostředí a prosperitu. Zachází to ale už příliš daleko.

Dobře to vidíme i u nás. Politici a experti například navrhují vyřešit energetickou krizi u nás tím, že si pořídíme státní energetické společnosti, které ovládnou celý trh, a odstřihneme se od zbytku světa. Regulace má být i řešením ekonomických krizí a rozdávání peněz firmám zase řešením nezaměstnanosti, jako by k hospodářským krizím docházelo jen proto, že hospodářství není dostatečně zregulováno, či podniky krachovaly proto, že je stát málo podporuje.

Dalším velkým impulzem k regulaci je boj proti klimatické změně a s covidovou pandemií. I tady jdou občas regulace dále, než je třeba pro zastavení globálního oteplování či nápravu škod způsobených novým koronavirem a opatřeními proti němu. Dobře je to vidět v Evropské unii, kde byla dočasně „vypnuta“regulace státní podpory jednotlivých firem, a podporu tak dostávají i podniky, které pandemií neutrpěly, či na ní dokonce jako některé telekomunikační firmy vydělaly. Navíc Evropská komise od dob finanční krize méně zasahuje proti státům, které porušují společná unijní pravidla a trpí tím pochopitelně jednotný trh, a tedy ekonomika Unie jako celku.

Dobře současný stav vystihl časopis The Economist, když napsal: „Tento časopis věří, že stát má zasáhnout, aby trhy lépe fungovaly, například prostřednictvím uhlíkové daně, které podpoří pro klima méně škodlivé technologie, i podporovat vědu a výzkum... a zavádět sociální dávky pro chudé. Ale nový styl... vlády jde mnohem dál. Jeho stoupenci doufají, že tím dosáhnou prosperity, spravedlnosti a bezpečnosti. Pravděpodobnější ale je, že to skončí neefektivitou, prosazováním partikulárních zájmů a izolací.“