Pohádka o spálené zemi

Je vcelku pochopitelné, že se politici snaží vylíčit svou vlastní pozici jako nanejvýše složitou – a vinu za všechny trable házejí na všechny své předchůdce. U nás to však dosahuje rozměrů vskutku monstrózních, místy až absurdních.

Asi nejdále v tomto směru zašel dnešní prezident Miloš Zeman, když v devadesátých letech označoval kabinet Václava Klause za vládu „prostitutek, zlodějů a tunelářů“. Méně dryáčnicky, ale v podstatě stejně pokračovali zejména Jiří Paroubek a Andrej Babiš, kteří se obraceli na stejný elektorát jako Zeman. Legrační je, pokud se stejný obrázek snaží vykreslit současný kabinet zdrženlivého profesora Petra Fialy – a pokud jim to většina médií nekriticky baští.

Výchozí hospodářská situace Fialova týmu skutečně není veselá, ale snaha vydávat Česko za zemi zplundrovanou Babišem je demagogie hodná Miloše Zemana. Vysoké ceny energií nezařídil předchozí kabinet, ostatně i na celkové drahotě má vláda jen menšinový podíl. Inflace v Německu dosáhla šesti procent a je nejvyšší za posledních třicet let, ve Spojených státech vzrostly ceny o téměř sedm procent (nejvyšší za 40 let). Inflace roste z mnoha důvodů a samozřejmě i proto, že vlády během covidu mohutně utrácely – nic jiného ostatně dělat nemohly, jestliže nechtěly během lockdownů riskovat kolaps svých ekonomik. Není pochyb, že česká kombinace snižování daní a zvyšování důchodů drahotu ještě přiživila, jenže v tom se dnešní vládní strany smočily stejně jako ANO. Fiala s Babišem slavně snížili daně z příjmu, takže rozpočtu schází ročně sto miliard korun, lidovci pak hlasovali pro zvyšování důchodů na zákonný rámec a všechny partaje pak svorně podpořily nižší daň z nafty i zrušení nabývací daně z nemovitostí.

Pokud vláda nešetří, nominální hodnota dluhu obvykle roste, protože díky růstu (ekonomiky, cen i platů) bobtná celý rozpočet. Když v roce 2013 nastupovali Bohuslav Sobotka s Andrejem Babišem, byla průměrná mzda 25 128 korun, za loňský rok bude okolo 38 tisíc (přesná data zatím nejsou, ale předchozí kvartály oscilovaly mezi 37 499 a 38 275). To je nárůst o více než polovinu (!) a mimo jiné názorně ukazuje, proč se státní dluh vždycky ukazuje v poměru k hrubému domácímu produktu.

A právě poměr dluhu vůči HDP se až do roku 2019 soustavně a každoročně snižoval: z 41 procent v roce 2013 až na pouhých 26 v roce 2019. To vše odpovídá elementární ekonomické teorii: v časech růstu šetřit, abyste mohli v krizi utrácet.

A teď se podívejme na dnešní čísla: sám Zbyněk Stanjura (ODS) na webu ministerstva financí uvádí, že státní dluh Česka vyrostl téměř na 41 procent HDP – ale to je stále o chlup níž, než když Andrej Babiš tento úřad přebíral.

Ne, Chlívek nechce vyprávět svým čtenářům pohádku o geniální politice inženýra Babiše – ten přišel za počínající konjunktury a celou dobu mu foukaly ekonomické větry do zad. Jen se snaží varovat před báchorkami zcela opačnými – třeba před tou o spálené zemi.

PETR KAMBERSKÝ komentátor LN

Výchozí hospodářská situace Fialova týmu skutečně není

veselá, ale snaha vydávat Česko za zemi zplundrovanou Babišem je demagogie hodná Miloše Zemana. Vysoké ceny energií nezařídil předchozí kabinet, ostatně i na celkové drahotě má vláda jen

menšinový podíl.