Lidé se více ptají po smyslu života
Říká Marek Orko Vácha. Pandemie s námi zatřásla a kvůli duchovnímu velkému třesku přemýšlíme i o tom astronomickém
Úkolem není jen zachránit co nejvíce životů, nýbrž zachránit i národní pospolitost, věcnou komunikaci a zvrátit příslovečnou „blbou náladu“ve společnosti, tvrdí v rozhovoru římskokatolický kněz Marek Orko Vácha, který nově radí ministrovi zdravotnictví v otázkách lékařské etiky. Pandemie covidu se podle něj propsala i do našeho chování a Češi jsou agresivnější.
Od ledna jste novým poradcem ministra zdravotnictví Válka. S čím mu přesně radíte?
Jsem v týmu jako expert na lékařskou etiku. Doba je bouřlivá, nová vláda se ujala státu na začátku vlny omikronu, o které nikdo nevíme, co přesně přinese, a je třeba jednat rychle, v řádu hodin nebo dní. Můj dojem je, že z vojenské přehlídky jdeme hned na frontu.
Kdybyste měl vypíchnout jednu věc, co byste jako první panu ministrovi poradil?
Trpělivou práci na obnovení důvěry občanů v novou vládu a zvýšit důvěru v ministerstvo zdravotnictví. Obnovit důvěru, že vše, co bude uděláno, bude uděláno proto, aby se minimalizoval počet úmrtí na covid a země fungovala. Prokázat, že vládní činovníci sledují pouze zájmy občanů České republiky, nikoli prosperitu svých soukromých zemědělských firem nebo prosperitu Ruska.
Řekl vám pan ministr důvod, proč si vybral zrovna vás?
Vybral si mě jako odborníka na lékařskou etiku, což je pro mě zavazující a jistě čest.
A proč jste jako kněz na nabídku kývl? Co vás k tomu vedlo?
Je mi pětapadesát let, k volbám chodím od sametové revoluce pravidelně. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem volil stranu, která vyhrála volby. Nabídku jsem přijal z určité povinnosti, že toto je vláda, kterou bych chtěl podpořit, pokud to bude v mých skromných silách.
Jste římskokatolický kněz, ale i přírodovědec a přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě UK. Jak moc se ve vás „míchá“postoj vědce a duchovního v otázce covidu? Jde to popsat?
Nemíchá vůbec. Vědec na to jde ze světa měřitelna, kněz ze světa neměřitelna, oba světy jsou velmi důležité a současná nervozita kolem očkování jen dokazuje, jak moc důležité je právě to neměřitelno. Chceme zachránit co nejvíce životů. Chceme uklidnit emoce i společnost. Chceme optimalizovat nepříjemná opatření pro boj s pandemií a minimalizovat následky, společenské i ekonomické. Tím „my“myslím nás všechny občany, bez ohledu na to, zda žijeme nebo nežijeme v náboženském kontextu. Pořád věřím, možná naivně, že všichni chceme dobro – vědci, duchovní, všichni občané. A jen debatujeme, co ono „dobro“je a jak ho dosáhnout.
Když se na to podíváme z duchovní stránky – jak pandemii jako kněz vnímáte? Máte nějaké vysvětlení, proč lidstvo dostalo takovou lekci?
To se zeptejte nahoře Boha. Mnoho lidí zemřelo, u nás přes třicet šest tisíc, mnoho lidí přišlo o práci. Pandemie odfoukla šlehačku, koncerty, sportovní zápasy, velké festivaly... Nikdo nepamatuje podobnou věc. Díky pandemii, a třeba i její reflexi ve skvělém filmu Don’t look up, to berme jako generálku na situaci, kdy civilizace bude muset čelit nějaké nové hrozbě účelně a rychle jako dobře seřízený stroj, jinak zanikne. Pandemie odhalila značné chyby v systému, Česká republika má do příště hodně co vylepšovat.
Řešíte pandemii jako farář s věřícími v lechovické farnosti? Víra v této těžké době musí člověku dozajista pomoct, je to tak?
Ano. Dodržujeme všechna opatření, neobcházíme je a bereme je vážně. Co se týče druhé části vaší otázky, víra zde není od toho, aby člověku pomáhala. Víra není heřmánkový čaj. Víra je spíše protest proti tomu, že svět není takový, jaký by měl být. Víra život často komplikuje, ale dává mu šťávu, smysl, nádech dobrodružství.
Vidím zde dva úkoly, vysvětluje Marek Vácha. Vymyslet to nejlepší řešení a obnovit důvěru občanů, že to je cíl vlády.
Dá se říci, že začalo chodit více lidí ke zpovědi? A co je nejčastěji trápí?
Spíše se více lidí ptá po smyslu života, po důvodech, proč jsme zde. Více lidí touží nechat se pokřtít. Roste hlad po spiritualitě, té křesťanské i po všech myslitelných jiných.
V době prosperity o tom člověk tak nepřemýšlí. Dnes ano, pandemie s námi zatřásla a kvůli duchovnímu velkému třesku přemýšlíme i o tom astronomickém. Z objemu menší než špendlíková hlavička vznikly galaxie i my. Je zde nějaký důvod, proč jsme zde, je-li jaký?
Říkáte, že s panem ministrem máte řešit otázky lékařské etiky. Co to přesně znamená? Jak si představit etický rozměr covidu?
Pandemie artikulovala několik důležitých etických otázek. Kromě triážování (proces určování priority ošetření pacientů na základě závažnosti jejich stavu – pozn. red.) a alokace zdrojů, doufáme všichni, že tento problém je již navěky za námi, je to třeba dnes problém povinného očkování určitých skupin. Co se týče dvou dávek a třetí, posilující, biolog má jasno, fakta to potvrzují. Ovšem všechny otázky týkající se komunikace s veřejností, osvěty, zdůvodňování a edukace již souvisí s etikou. Podobně jako kdysi o viru HIV, tak i o koronaviru lze říci, že se dobře šíří v demokratických společnostech a špatně v totalitních. V Číně bylo na přelomu roku 85,6 procenta populace plně vakcinováno. Ani z Číny, ani ze Severní Koreje nejsou hlášeny demonstrace antirouškařů či antivaxerů.
Společnost je kvůli pandemii dost rozdělena, jedni jsou pro očkování, druzí ne, pořádají se různé demonstrace a podobně. Jak se covid propsal do naší morálky a do našeho chování?
Velmi. Úkolem není jen zachránit co nejvíce životů, nýbrž zachránit i národní pospolitost, věcnou komunikaci a zvrátit příslovečnou „blbou náladu“ve společnosti. To se u nás nezdařilo, propasti se prohlubují, prostor pro diskusi zužuje, krom nadávek létají vzduchem občas i předměty. Maily, které dostávám, jsou delší a jejich dikce je emocionálnější, úpěnlivější nebo agresivnější. To nejsou události, nad kterými by bylo možno mávnout rukou.
Proč mají lidé potřebu být tak extremističtí? Někteří odpůrci očkování kupříkladu pronásledují imunology a lékaře k jejich domovům, třeba šéfa České lékařské komory Milana Kubka. Jak si toto chování vysvětlit? Budete panu ministrovi radit i v tomto ohledu – jak utlumit extremismus a opět spojit společnost?
Emoce planou, společnost je rozdělená, verbální agresivita stoupá, občas přeteče do agresivity fyzické. Do informační řeky sociálních sítí ústí nenápadné trubky se splašky fake news. To je realita. Pochopili jsme, že problém není, že lidé nevěří ničemu, nýbrž že věří všemu. Naučili jsme se, že krom záchrany životů je třeba zachraňovat i přesně ty nehmotné a neměřitelné věci jako nekontaminované zdroje informací nebo důvěru v politiky. Tu si nekoupíte za evropské dotace, ale závisí na ní mnoho. Nejúspěšnější politici ví, že atmosféra národa je jak divoké zvíře a že je třeba se o ni dobře starat. To myslím v dobrém.
Čekal jste vy osobně, že covid takto rozdělí společnost?
Čekal. Kdysi jsem věnoval mnoho času tomu, že jsem objížděl republiku a přednášel o biologii a evoluční myšlence.
Už na začátku rozhovoru jste říkal, že lidé ztratili důvěru v politiky. Jak bude těžké ji navrátit?
Velmi těžké. Co bych v tomto ohledu poradil vládě? Říct nahlas, že není majitelkou konečné pravdy. Nikdo nemá křišťálovou kouli, aby předpověděl, jaká bude situace za půl roku a co nám covid ještě přichystá. Tím pádem nikdo není schopen připravit nejlepší řešení a všechna řešení budou suboptimální.
Vidím zde dva úkoly. První, připravit se dobře a vymyslet to nejlepší řešení z informací, jaké jsou k dispozici. Druhý, obnovit důvěru občanů, že to je skutečně cílem vlády. Tedy: nejsme bůh, abychom věděli, kam se pandemie posune, ale věřte nám, že ve spolupráci s našimi nejlepšími mozky z řad epidemiologů a statistiků se snažíme, abychom připravili nejlepší řešení.
Jste pro povinné očkování? Pokud ano, není to ale v rozporu s vírou? Není lepší jít na lidi po dobrém, nebo už se ukázalo, že to nefunguje?
Pokud máte na mysli vyhlášku, kterou zhotovila vláda Andreje Babiše, tedy povinné očkování osob starších šedesáti let a vybraných profesí, pak, zdá se mi, se od začátku prosince situace změnila. Povinné očkování jistě v rozporu s vírou není, a dvojí očkování plus třetí, posilující dávka zachraňuje životy. Povinné očkování je ale nástroj poslední volby, v situaci, kdy bude reálně hrozit, že se bude triážovat, nebude dost ventilátorů, lidé budou jak mouchy umírat na chodbách a podobně. Tedy kdy na jedné misce vah bude mnoho mrtvých a na druhé povinné očkování a budeme pod obrovským tlakem. V době tohoto rozhovoru se zdá, že tomu tak nebude, že omikron proteče republikou jako povodeň a zmizí bez větších škod. Dnes, kdy epidemie slábne, smrtnost viru klesá, pacientů je málo, stále více lidí je proočkovaných a účinnost vakcín se počítá jen na měsíce, je třeba všechna tato fakta brát v úvahu.