Válka? Jaká válka?
„Umíme zacházet s kalašnikovem, dobývat a bránit budovy, bojovat v otevřeném terénu, v lese, poskytnout první pomoc,“říká dobrovolník s přezdívkou Gnom dle mytické bytosti vyznačující se malým vzrůstem a spřízněností se zemí, sedí to k jeho menší postavě. V civilu je IT specialistou a zdá se, že z nevysvětlitelného důvodu má z tohoto oboru skoro každého druhého spolubojovníka.
Může to být tím, že v této branži se vydělává hodně peněz, jež jsou třeba na maskáče a vybavení. Gnom má na sobě taktickou vestu i balistickou ochranu, věci stojící řádově v přepočtu i desetitisíce korun. Dobrovolníci si je musí kupovat za vlastní peníze. Tento stav by se měl změnit, protože se rozjíždí projekt teritoriální obrany pod armádou, kde podobně jako třeba české aktivní zálohy budou dobrovolníci vojáky se všemi právy i povinnostmi a vybavení jim dodá stát.
„Už jsem dostal dva pytle výstroje,“říká kyjevský novinář Kosťa, „a o sobotách chodíme cvičit. Rozjíždí se to slibně.“Do budoucna se počítá se dvěma institucionálně odlišnými druhy domobrany. Ta založená na čistém dobrovolnictví patřící buď pod nevládní organizace, či politické formace (často pozůstatky dobrovolnických batalionů z prvních let války na Donbase) zůstane v současné podobě, druhá složka je právě teritoriální obrana jako speciální druh vojsk vedle pozemního vojska, námořnictva a letectva.
Situace, kdy Rusko loni dvakrát do roka soustředilo u ukrajinské hranice vojska a Kyjev a jeho spojenci se obávali invaze, donutila vládu po sedmiletém přešlapování ke konkrétním krokům. Od nového roku začal platit zákon číslo 5557, o základech národního odporu, který definuje roli teritoriální obrany a její funkce. Měla by být zformována někdy kolem roku 2024 a mít 80 tisíc mužů a žen, z toho po vzoru Polska asi deset procent profesionálních vojáků a ostatní záložníků, kteří se budou (jak je to zvykem i v Česku) účastnit několikrát do roka pravidelných cvičení.
„Sovětský systém bohužel tradičně nedůvěřuje obyvatelstvu natolik, aby jim dal do rukou zbraně, a k tomu nenašla odvahu ani naše vláda,“říká pod podmínkou anonymity důstojník ukrajinské armády Anton, který má výstavbu teritoriální obrany na starosti. K normě však panují citelné výhrady, třeba v tom, že jednotky bude možné využít i mimo své teritorium třeba k zalepení děr na donbaské frontě.
Bývalý zástupce šéfa ukrajinské bezpečnostní rady Sergej Krivonos, který velel jednotce během horké fáze války na Donbase a má za sebou i nasazení v Iráku, připravil vlastní návrh. Prosazoval v něm, aby každý záložník mohl mít po roce služby zbraň doma. Fasování výzbroje v kritický moment totiž obranu zpomaluje a komplikuje, navíc zbrojní sklady lze vybombardovat či v horším případě vyrabovat, jak se to dělo například ze začátku donbaské války či nyní v Kazachstánu.
Jednotky teritoriální obrany by měly doplnit ukrajinskou armádu o počtu 250 tisíc vojáků, ta však může čerpat i ze záloh, protože až do roku 2013 existovala v zemi branná povinnost a zrušil ji teprve prezident Viktor Janukovič. Už on chtěl vytvořit profesionální armádu, ale než to mohl udělat, svrhly ho počátkem roku 2014 protesty na Majdanu.
Do té doby Ukrajina žádné hrozbě ze strany Ruska nečelila. Nic takového nikoho nenapadlo, když 24. srpna 1991 vyhlásila nezávislost, ani poté, co se v roce 2004 chopil moci po tzv. oranžové revoluci prozápadně orientovaný prezident Viktor Juščenko. Agrese začala až roku 2014 anexí Krymu, který byl v rámci Ukrajiny nejslabším článkem.
Co se mělo stát na Ukrajině po anexi Krymu během roku 2014, je dodnes záhadou. Bližší studium této kapitoly a zejména analýza přípravy půdy pro lidové rebelie by prospěly jak Ukrajině, tak i nám v Evropě, protože leccos řeknou o taktice protivníka. Autor článku se bavil s lidmi, kteří tyto věci sledovali – referovali o tom, že už několik měsíců před revolucí na majdanu vznikaly na Ukrajině polovojenské skupiny s dobře vybranými veliteli, agenti podpláceli různé proruské či kozácké spolky, aktivisté měli za úkol obsadit budovy policie, tajné služby SBU a především místní administrativy. To se pak během divokých měsíců skutečně dělo. Nešlo ale jen o neozbrojené aktivisty, které se třeba v Charkově či Marjupolu podařilo z obsazených budov vyhnat. Video z obsazování policejní stanice ve Slavjansku ukázalo práci dobře ozbrojeného komanda s kalašnikovy. Dosavadní zjištění nasvědčují tomu, že začátek války na Donbase Rusko outsourcovalo u exdůstojníka tajných služeb a pozdějšího vůdce separatistů Igora Girkina–Strelkova, který v první fázi skutečně rozpoutal řež se zapojením tanků a děl podobně jako za druhé světové války.
Zoufalý amatérismus, vedoucí mimo jiné až k sestřelení civilního letadla malajsijských aerolinií, pokračoval ústupy a oslabováním pozic, až situaci zachránily koncem srpna a v září 2014 pravidelné jednotky ruské armády. Ty také zasáhly v bojích o Debalcevo v zimě 2014; autor tohoto článku se tam s ruskými vojáky několikrát osobně setkal. Od té doby se však fronta nehnula a napětí čas od času eskaluje v podobě shromažďování ruských vojsk u hranice, jako je tomu i nyní.
Na frontě jižně od Doněcku je v posledních dnech klid, dokonce větší, než je obvyklé. Všude je plno bláta, které se nabaluje na boty, až člověk s obtížemi zvedá nohy. Prostě obvyklé frontové strasti. „Musíme být připraveni na cokoli,“říká jeden z vojáků. Jak by vypadala taková ruská invaze, je předmětem spekulací, stejně jako to, zda se vůbec uskuteční.
„Právě tento směr je ideální, minimum přirozených překážek, ruské tanky dojedou až ke Kachovské přehradě,“míní důstojník ukrajinské armády Anton, který v těchto místech také bojoval. Jeho varianta odpovídá teoriím, o kterých se občas mluví, tedy vytvoření pozemního koridoru z ruského území, zahrnující Chersonskou a Záporožskou oblast s pozemním přístupem na Krym. Kdyby tento koridor Rusové protáhli ještě kolem Oděsy ke hranicím separatistického Podněstří, získali by kus území s částečně loajálním obyvatelstvem, kterým by mohli zatápět i Moldávii. Současné Podněstří je totiž izolováno z obou stran a v rámci své klidné existence musí udržovat smířlivou politiku. Třeba si nemůže dovolit podpořit separatisty na Donbase, protože polovinu hranice má s Ukrajinou. To vše by s ruským koridorem vzalo za své.
Scénář okupace celé Ukrajiny je málo pravděpodobný, protože ani ruská armáda by nedokázala území o něco větší než Francie se 40 miliony obyvateli udržet
Co bude dál
Mluví se i o variantách obsazení území na východ od břehů Dněpru či celého Donbasu nebo dalších měst jako Oděsy či Charkova. Scénář okupace celé Ukrajiny považují experti za málo pravděpodobný, protože ani početná ruská armáda by nedokázala území o něco větší než Francie se 40 miliony obyvateli udržet. Nota bene v situaci, kdy jsou zejména v západní části země silné protiruské nálady, dá se čekat houževnatý odpor – a do toho ani Rusko zabřednout nechce.
Může jít taky ale o vyprovokování lidové rebelie, to by však vzhledem k vysoké soudržnosti společnosti a v situaci, kdy se Ukrajincům ekonomicky poměrně daří, bylo obtížné. Rusku nehraje do karet ani vcelku rezolutní postoj Západu, který sice nehodlá poslat své vojáky za Ukrajinu umírat, je však schopen si kvůli ní ekonomicky trochu utáhnout opasek, a i to se počítá.
Dnes už například není tajemstvím, že ukrajinskou armádu cvičí zahraniční instruktoři z USA, Británie, Kanady i dalších zemí. Autor tohoto článku potkal jednoho z nich, Američana, dokonce i na frontové linii u Avidjevky – v ukrajinské uniformě. „Američané nemají takovou bojovou zkušenost jako my, Afghánistán, Irák a všude tam, kde byli, jsou odlišné druhy konfliktů. Ale dokážou nám předat svoji organizaci výcviku, logistiku a léty propracovaný systém nastavený na všechny situace,“říká Anton.
Západ se doposud zdráhá dát Ukrajině nejmodernější zbraně jako protiletadlové rakety Patriot či střely středního doletu, považují to za velkou provokaci vůči Rusku. Ukrajinci však mají protitankové střely Javelyn, turecké droby Bayraktar TB2, které vyhrály Ázerbájdžánu nedávnou válku v Náhorním Karabachu, a další průzkumné vybavení. V poslední době dokonce Ukrajina odzkoušela Javelyny na donbaské frontě, a to byl jeden z momentů, proč se i separatisté obávají útoku ukrajinské strany na své území.
Odstrašíme je!
Jisté jsou zatím tři věci: Rusko nechce Ukrajinu spolupracující se Západem, nad jejímž území se prohánějí alianční průzkumná letadla AWACS a korzují tu zahraniční poradci. Ukrajina na druhou stranu v dohledné době nevstoupí do NATO, protože si Západ přece jen nechává manévrovací prostor. A válka na Ukrajině v dohledné době nejspíš nebude, protože taková operace je obrovským soustem i pro Rusko, přestože operací v Kazachstánu potvrdilo značnou mobilitu a bojeschopnost svých sil. A možná ani nebude vůbec, případně agrese může mít jen symbolický charakter v podobě začlenění již fakticky začleněných separatistických republik doněcké a luhanské do Ruské federace. Většina obyvatel si tu totiž pod nátlakem tamních úřadů musela zařídit ruské pasy. Bylo by to ve stylu známého přísloví o vlku a koze.
„Děláme všechno proto, aby pochopili, že se jim vtrhnout sem nevyplatí,“říká instruktor Žeňa. „Svět si s námi hraje, já sám tu nechci Rusko ani Evropu, Ukrajina by měla být samostatná. A jak to bude dál, záleží z velké části na nás,“dodává.