Čertík zdraví
Již potřetí během osmi let věnuji jazykový sloupek velmi oblíbenému tématu, a to takzvaným mondegreenům. Stále se totiž setkávám s dalšími pěknými záměnami podobně znějících slov, respektive s nepochopením textu souvisejícím obvykle s užitím méně častých výrazů. (Pro připomenutí: termín mondegreen vznikl na základě písňového verše ze skotské balady, který americká spisovatelka S. Wrightová údajně vnímala jako Lady Mondegreen, ačkoli ve skutečnosti zněl laid him on the green.) Nepřekvapí, že k podobným situacím dochází často v kostelech, jež mívají specifickou akustiku a slýcháme zde i neobvyklá slova. Moje tchyně si jako malá myslela, že Ježíše Krista odsoudil k ukřižování Pilát koňský, a jiné děti se zase divily, proč kněz hovoří tak často o kravách, když říká vemenu Otce, Syna i Ducha svatého, nebo slyšely kterej slon místo Kyrie eleison.
Příběh na podobné téma mi už před časem poslala jedna pravidelná milá čtenářka: „Můj otec mi vyprávěl, že jako malý chlapec chodil s maminkou do kostela, kde se zpívala následující náboženská píseň: Aby nás Pánbůh miloval, miloval, hříchy odpustil, nebe dal, nebe dal. Tatínek si ovšem poslední dvě slova spojil a dlouho si myslel, že nebedal, nebedal znamená prosbu, aby se Pánbůh nezlobil, nehněval, zkrátka aby nebedal.“Je možné, že tu hrálo roli i sloveso bědovat – aby nad námi Pánbůh nebědoval totiž už dává docela dobrý smysl.
Od svých spolupracovníků vím, že několik jejich dětí mělo ve školce vánoční desítku nebo nadšeně zpívaly Kolena, kolena,
Štěpáne
O tom, že v podobných, často dětských nedorozuměních lze setrvávat roky, svědčí i historka, na kterou jsem narazila v diskusi na internetu: „Při mši v kostele jsem jako malá nechápala větu Řekni jen slovo a Maruše bude uzdravena. Nikdy předtím ani potom se o žádné Maruši nezmiňují, co to má být? Nebo je to nějaká Marie? Až po letech vedle mě seděl někdo, kdo si potrpěl na výslovnost a dikci… Má duše bude uzdravena, má duše! Velmi se mi tím ulevilo – dalo by se říct, že má duše byla uzdravena.“
Zatímco předchozí dva mondegreenovské sloupky vyšly vždy ještě během adventu, tentokrát můžu díky povánočnímu času uplatnit i zcela čerstvé zážitky tohoto druhu. Od svých spolupracovníků z Ústavu pro jazyk český například vím, že několik jejich dětí nezávisle na sobě mělo ve školce vánoční desítku nebo nadšeně zpívaly Kolena, kolena, Štěpáne (zde možná k záměně přispěla oblíbená „pohybová“píseň Hlava, ramena, kolena, palce). Manžel jedné kolegyně byl zas přesvědčen, že podobně jako Valaši, kteří pásli ovce při betlémské salaši, pějí tři králové Z daleka je cesta naše, do Betléma, do salaše místo mysl naše. Shodou okolností ve stejné koledě náš syn před rozdáváním dárků u stromečku odmítal popřát štěstí a místo toho zcela vážně zpíval Čertík zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli zdaleka. Vzhledem k tomu, že ze školky zná jinou, svou velmi oblíbenou písničku, která obsahuje text Když Mikuláš naděluje, čertík za ním poskakuje, obávám se, jestli si tu královskou skupinu směřující k Ježíškovi i s oním černým vzadu trochu nespletl s poněkud jinou trojicí…