Ohniště v obýváku
Na YouTube lze nalézt překvapivě velký počet videí nezabírajících víc než oheň v krbu, s doprovodem hudby nebo jen se zvukem praskajících polen. Případně je oheň přenášen živě, 24 hodin denně. Takový zájem o oheň v elektronické podobě je nejspíš reakcí na jeho nedostatek v našich příbytcích, stejně jako naše slabost pro ohně táborové.
Lidská obydlí se od neolitu stávají stále pohodlnějšími na všech frontách. Klesající dostupnost ohně v obývacích místnostech je snad jedinou opravdovou ztrátou komfortu, již jsme s pokračující civilizací zaznamenali. Pouhých 8 % britských domácností má kamna nebo krb na dřevo, u nás to nebude lepší. V chladné novoguinejské Vysočině je ohniště standardním vybavením každé ložnice. Kromě toho, že planoucí oheň hřeje, není lepšího středobodu, kolem něhož se lidé přirozeně shromažďují ke konverzaci. V oblastech ještě nezasažených elektřinou a mobilními telefony, a tedy ani televizí a internetem, se zírá do plamenů až hodiny denně.
Nedávno proběhly i českými zeměmi zprávy o nálezech evropských vědců, že domácí pálení dřeva, jakkoli již na ústupu, je stále významný zdrojem znečištění ovzduší. A to jednak mikroskopickými pevnými částečkami, jednak karcinogenními polycyklickými aromatickými uhlovodíky. V obou případech jsou celkové emise závažnější než ty ze spalovacích motorů. Profesorka Tomlinová z Univerzity v Leedsu navrhuje zavedení „dnů bez topení dřevem“, další vědci zase požadují, aby regulaci spalování dřeva v domácnostech vzala do svých rukou EU.
Nejméně milion horalů spí každou noc u otevřeného ohniště bez komínu, kde kouř stoupá ke stropu, z nějž brzy visí malé krápníčky čistého dehtu
Škála, na níž evropské studie měří koncentraci pevných částic v domácnostech, končí hluboko pod hodnotami, na nichž měření na Papui Nové Guineji teprve začínají. Nejméně milion horalů tam spí každou noc u otevřeného ohniště v místnosti bez komínu, kde kouř stoupá ke stropu a tam se pomalu filtruje střechou, tvořenou decimetrovou vrstvou suché trávy. Ze stropu ložnice tak brzy visí malé krápníčky čistého dehtu.
Tito horalé spí ve vzduchu, jenž by se dal krájet, což lze vědecky vyjádřit koncentrací pevných částic mezi 0,5–2 mg na metr krychlový. To jsou hodnoty řádově vyšší než ty, jež znepokojují evropské vědce. Novoguinejské zvyky mají své následky, podle jedné studie má 78 % tamějších obyvatel starších čtyřiceti let nález na plicích. Spaní u ohně vede i k častým popáleninám dětí, jež se ve spánku převalí přímo do ohně. Vynález komína by tak byl na Nové Guineji velmi žádaný, nicméně neujal se ani v posledním století, kdy byly zahraniční vzory k dispozici. Ostatně i v Evropě se na něco tak zdánlivě logického, jako je komín, muselo čekat až do 11. století.
Zatímco jistá modernizace spaní u otevřeného ohně jakož i vaření na ohništi je žádoucí přinejmenším na Nové Guineji, evropská zdravotní panika nad praskajícími poleny v krbu se mi zdá po řadě nocí strávených u novoguinejského ohniště poněkud přehnanou. Potěšení z posezení u krbu jistě za nějaký ten případ plicní rakoviny stojí, ne?