Macron a Mélenchon

Zůstane Francie i po příštím víkendu normální?

Co se vám vybaví, slyšíte-li o volbách do parlamentu ve Francii? První kolo vyznělo podle očekávání. Centristé prezidenta Macrona o fous vyhráli před radikální levicí Jeana-Luca Mélenchona a jasně před radikální pravicí Marine Le Penové. To ale není zpráva na titulní strany. Už proto, že ve Francii se volí většinově ve dvou kolech do jednomandátových obvodů. Tudíž v neděli získaná procenta nejsou přímo úměrná šancím na počty křesel po finále o nadcházejícím víkendu. Jen hrubě lze říci, že politický střed vede před radikály a že dvoukolový většinový systém radikálům nepřeje.

Někteří lidé ale vnímají Francii spíš kulturně, třeba skrz provokativní postřehy Michela Houellebecqa. Spisovatele, jenž v románu Podvolení vychází právě z výsledků parlamentních voleb v roce 2022. V jeho antiutopii uspěje konzervativní Muslimská strana. Nevyhraje sice, ale pravicoví radikálové posílí, nikdo s nimi nechce spolupracovat, tudíž vládní většinu sestaví z nezbytí socialisté a islamisté.

Na první pohled se Houellebecq netrefil v ničem. Silná islamistická strana stále neexistuje. Socialisté skomírají a voliči jim odcházejí k radikálům. Zda národní konzervativci (pravicoví radikálové) Le Penové posílí ve finále natolik, aby mohli vznik vládní většiny blokovat, je nejisté. Ale Houellebecq to nepsal jako prorok. Spíše – tak jako autoři zprávy Meze růstu (Římský klub, 1972) – k jakým rizikům bychom spěli, kdyby dosavadní trendy pokračovaly. A to stojí za úvahu.

První kolo voleb do Národního shromáždění ukázalo, že aktuálním rizikem nejsou političtí islamisté ani antiislamisté (Le Penová, Zemmour), ale radikální levice. Kdyby po druhém kole získala vládu, nastalo by politické přetahování se středovým prezidentem. Zůstala by tam pak nejnižší inflace v EU? Zůstala by Francie v NATO? Zůstala by normální zemí v době, kdy Anglosasové propadají kulturním válkám a Němci zelené převýchově společnosti? Ty dosud akademické otázky by získaly praktický ráz.