Tourist Go Home

Zdá se, že covid se prozatím někam odsunul, zřejmě zbrojí na podzim. A tak se turistický národ pomalu, ale jistě vrací zpět, druhdy příjemně tiché noční centrum Prahy už zase prořezává řev těch, kdo milují krásy našeho města tak, že se nad nimi pokaždé musí ožrat do němoty. Tyhle noční nájezdy tlup primitivů zřejmě nikdy nezmizí. Ti, kdož doufali, že snad pandemie svede turistiku do normálních kolejí, mohou směle na svá přání zapomenout. Natřesenost je veliká jak na straně poskytovatelů služeb, tak i příjemců, a dokonce ani fakt, že lidé – a nejenom u nás – začínají mít hluboko do kapsy, v tomto nehraje roli.

Předpandemické manýry

Aby bylo jasno, rozhodně nechci brojit proti svobodnému podnikání, ale předpandemické manýry v oblasti turistického ruchu byly odpuzující a devastující a také plánovitě podporující averzi domorodců vůči návštěvníkům. Jsou to praktiky, které jsou všem dobře známé stejně jako jejich negativní dopady, a přesto se nikdo nesnaží o jejich regulaci. Nebo snaží, ale bez hmatatelného výsledku.

Je to třeba ubytovací systém airbnb, který výrazně přispívá k vylidňování centra rezidenty, zvyšuje ceny nájemního bydlení nebo zavšivení míst s velkou hustotou turistů nevkusnými kýči, které zpravidla s ničím místním nesouvisejí, stejně tak předraženými pochutinami, které s českou gastronomií nemají nic společného. A dále astronomické ceny v restauracích v historických centrech měst, zejména pak v Praze, nebo konečně různé slabomyslné zábavy, které obtěžují obyvatele, jako třeba šlapadla s chlastem nebo koloběžky, na nichž se zásadně jezdí po chodnících, případně se o ně tamtéž lze přerazit, když je tam nějaký mameluk nechá ležet a jde vstříc novým dobrodružstvím. Je pozoruhodné, jak jsou v Praze provozovatelé těchto nesmyslů inovativní, žádná novinka jim neunikne, hned s ní vyrazí do světa.

Dva roky, kdy turistika dostávala kvůli pandemii na frak, je dost dlouhá doba, aby se někdo všemi těmi problémy zabýval systémově. Kdepak, zjevně vše vjede do starých kolejí, i když jde o potíže celkem jednoduše a rychle řešitelné. Místo toho slýcháme z magistrátů, jak je to složité. Jistě, vybalancovat mezi zájmy těch či oněch není jen tak.

A tak se na radnici party střídají a nic se neděje. I ta současná pražská šla do voleb s tím, že bude chránit rezidenty a bránit, aby se z centra nestala jen jedna velká ubytovací kapacita pro turisty. Že by v tom nějak pokročila, není vidět. Turistika těsně před pandemií překročila snesitelnou míru, a to nejenom v Praze, trend snižování nákladů na cestování, způsobující zásadní zvýšení jeho dostupnosti, dostal na kolena nejedno město napříč evropským kontinentem a vybudil také velkou nenávist vůči návštěvníkům.

JANA MACHALICKÁ redaktorka LN

Turisté? Kdepak. Burani s vandalskými sklony

Měst, kde se lidé opět bouří v očekávání nové vyhladovělé vlny turistiky, je čím dál víc od Benátek až po Barcelonu. Aby ne, z velké části jde o lidi, kteří nechtějí vidět žádnou kulturu a umění země, mají přízemní priority a chtějí hlavně globální atrakce. Anebo – a nebojme se to napsat – jsou to burani s vandalskými sklony, dnes ještě podpořenými touhou po unikátním selfíčku. Jsi v Praze, načmárej něco štěpného na Karlův most, nejlépe na nějakou barokní sochu, to se cení. Jsi v Římě, sjeď Španělské schody na koloběžce, nebo ještě lépe – pusť ji po mramorových stupních, rozmlať je a směj se u toho jako debil a všichni tví krajané z Nebrasky budou čumět. A pokud jsi tuplovaný blb ze Saúdské Arábie s papínkovými penězi, půjč si maserati a udělej to samé, pak můžeš vykládat, že jsi se zamotal v římských uličkách a co čert nechtěl, už to jinak nešlo než po těch schodech dolů.

Jestlipak by si tihle experti něco podobného dovolili doma? Asi těžko, ostuda doma je mnohem horší než ta globální, ta je v podstatě anonymní. Jak by to asi Arabové klasifikovali, kdyby se někdo projížděl autem po nějaké jejich významné památce? Byli by laskaví a odmávli to pokutičkou?