Michal Janík – skaut válečným hrdinou

Páteční ráno bylo na severním úseku ukrajinské fronty ještě rušnější, než je v této době obvyklé. Kromě ostřelování Charkova a střetů u Severodoněcku se intenzivně bojovalo i v místech, kde působí dobrovolnická jednotka Karpatská Sič. Obzvlášť úporně se bránil Michal Janík, český bojovník, který byl u jednotky teprve týden. Zatímco se ostatní už pomalu stahovali, on se s pistolí, molotovy a granáty snažil ruské vojáky zadržet a podle svědectví přímo z bojů se mu podařilo zničit i tank. Pak se na něj ale zaměřil ruský minomet a Michal zásah nepřežil.

„Společně s dalšími spolubojovníky zneškodnil úctyhodné množství vojenské techniky, a zpomaloval tak postup nepřítele, aby pomohl těm, o které se staral celou dobu předtím – ženám, dětem a starým lidem,“říká Marek Wiesner, který zajišťuje pomoc pro vojáky a civilisty a s Michalem byl stále v kontaktu. Díky zdržení, které nepříteli způsobili, bylo totiž možné evakuovat blízkou vesnici.

Dvaačtyřicetiletý Michal Janík je pravděpodobně prvním padlým českým vojenským dobrovolníkem v současné válce na Ukrajině, tedy pokud takový osud nepotkal někoho, o němž nevíme. Není prvním mrtvým – začátkem března zemřel Čech, který pomáhal s evakuacemi poblíž Kyjeva. Michal se ale zapíše do vojenské historie země, ačkoli v podstatě nebyl vojákem, s českou armádou neměl nikdy nic společného a neabsolvoval žádný ucelený výcvik. I tak ale díky svému zápalu předvedl výkon srovnatelný se zkušenými profesionály a jeho smrt nebyla vůbec marná.

Toho bohdá nebude…

Michala jsem potkal na přelomu března a dubna na lvovském nádraží, kde se podílel na poskytování humanitární pomoci. Na Ukrajinu přišel začátkem března jako vojenský dobrovolník, nebyl ale spokojený s úrovní výcviku na základně v Javorivě, kde se zahraniční bojovníci cvičili. Stěžoval si, že nováčci dostávají pouhé tři náboje ke cvičným ostrým střelbám, a měl strach z toho, že s takovými dovednostmi budou jen potravou pro děla.

Právě kvůli tomu Michal z výcviku asi po deseti dnech odešel. Možná si tím i načas zachránil život, protože krátce po jeho odchodu zasáhly základnu ruské rakety a přes třicet lidí zemřelo. Pak odešel do Lvova, kde se připojil k těm, kteří rozváželi po celé zemi humanitární pomoc. V době, kdy na zdejší nádraží přijížděl jeden vlak za druhým, pomáhal s evakuací a působil v improvizovaném dětském koutku.

Doprovázel ale taky transporty pomoci, které v té době jezdily z velké části vlakem, po celé Ukrajině. Chtěl něco víc než jen pomáhat, přestože i to má na současné Ukrajině obrovský význam. Potíž mu ale dělal deficit ve vojenské průpravě, i když, jak říkal položertem – měl výcvik od skautů. Nabízeli

mu možnost hlídat sklady, lákavější ale bylo připojit se k dobrovolnické skupině Karpatská Sič, kde dostal možnost bojovat v první linii. Učinil tak 2. června přesně na své 42. narozeniny.

„Toho bohdá nebude, aby moravský chasník z boje utíkal,“napsal mi v poslední zprávě. Bylo to dva dny před tím, než ho zabil granát. A den před smrtí sdílel na Facebooku fotografii obrovského šrapnelu s tím, že by bylo možné ho využít jako suvenýr ilustrující dění na místě pro někoho, kdo aktivně přispívá na pomoc Ukrajině.

Věděl, proč bojuje

Michal se na věci kolem sebe díval kriticky a na paškál si bral jak nepořádky v ukrajinské armádě, tak i podvody při rozdělování humanitární pomoci. Přitom ale dobře věděl, proč je na Ukrajině a za co bojuje. Bez takového uvědomění by to ve spartánských podmínkách a při minimálním zajištění na jedné straně a obrovském riziku v ukrajinském konfliktu na straně druhé nešlo vydržet.

Dnes jsme svědky toho, jak boj dobrovolníků na Ukrajině píše novou kapitolu české vojenské historie. Je ale pravda, že se Češi zapojovali do bojů už od roku 2014, a to jak na straně Ukrajiny, tak především u proruských separatistů. V těchto případech ale nehrála příliš roli motivace bránit někoho nebo nějaké hodnoty, které se tu hledají hodně těžko. Často to byla spíš touha po dobrodružství či chuť „jít si zastřílet na Ukry“, jak o tom někdy mluvili ti, kteří bojovali na straně samozvaných republik. Dnes tito lidé dostávají velmi přísné tresty za činy spojené s terorismem.

O dobrovolnících, kteří dnes bojují za Ukrajinu, víme zatím málo. Lze ale říci, že podobně jako Michal vědí, co chtějí. Prezident Miloš Zeman vyhověl žádostem o vstup do ukrajinských ozbrojených sil u 103 lidí, dalších 200 lidí povolení nedostalo. Je ale jisté, že na Ukrajině působí další desítky, možná i stovky Čechů, a tak můžeme očekávat další podobné případy. Určitě by měly mít náš respekt a úctu.