Léčit nás budou jedničkáři
Jarní stres ještě nekončí. Pomalu odeznívá ten z přijímaček na střední školy a z maturit, ale pořád tu máme ještě přijímací zkoušky na vysoké školy, tedy hlavně na některé. Probojovat se na takovou medicínu není vůbec jednoduché. Například na všeobecné lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze se letos hlásí téměř tři tisíce uchazečů (o 151 víc než loni) a dopis o přijetí by jich mohlo dostat tak kolem 1 200. To nevypadá úplně beznadějně. Je ale třeba vědět, že 580 míst už je obsazeno na základě středoškolských známek. A ne, že stačilo vyznamenání. Bylo třeba mít v posledních čtyřech letech studia průměr do 1,1, což je tak nejvýš jedna dvojka. A byla tam i další podmínka, která naznačuje, že absolventi odborné školy, byť třeba zaměřené na zdravotnictví, neměli ve známkové soutěži šanci, protože neabsolvovali výuku fyziky, chemie a biologie v patřičné délce či intenzitě. Těžko říct, jestli je to dobře. Otázka zní, zda se počet mediků studujících v češtině (v angličtině je placený program) zvyšuje tak, jak si přála vláda, když před třemi lety navýšila lékařským fakultám dotace. Z informací získaných od fakulty plyne, že v roce 2018/19 bylo přijatých 846 a zapsaných 444 studentů všeobecného lékařství, loni se počet přijatých vyhoupl už na 1222 (skutečně nastoupilo 575) a letos se počítá s číslem 680. (Počty přijatých a zapsaných se liší proto, že se uchazeči zpravidla hlásí na víc fakult, uspějí třeba na dvou, ale zapsat se mohou samozřejmě jen na jednu.)
Otom, že učivo na českých školách je většinou předimenzované, se ví dlouho a zdálo se, že existuje cesta, jak z toho ven. Totiž rozdělením učiva na základní a rozšiřující část. Žák by třeba matematiku, která mu nejde, dostával v nižších dávkách, a naopak dějepis a literaturu v trochu vyšších. Jedna z poradkyň ministra školství, respektovaná Jana Straková, ale vyjadřuje obavu, že by to mohlo prohloubit rozdíly mezi školami. Jedny by poskytovaly jádrové učivo a druhé (časem asi považované za prestižnější), zase učivo rozšiřující. Vyloučené to samozřejmě není, protože každý dobrý nápad se může v praxi zvrhnout, ale možná by stačilo vymyslet nějakou pojistku. Jana Straková má ovšem pravdu, když míní, že žádoucí je zúžit rámcový vzdělávací program (dříve osnovy) tak, aby v něm zůstalo to opravdu důležité, co si má ze školy odnést každé dítě. Jenže jsme zase u toho, co je opravdu důležité.
ZFrancie přišla zpráva, která by nás mohla zajímat. Země se potýká s nedostatkem učitelů, a tak by od září mohli za katedrou nově stát například inženýři, překladatelé, a dokonce i cizinci. Podmínkou je motivace a ochota podstoupit takzvaný job dating, tedy proces, v němž si je zástupci státní správy vyzkoušejí z nezbytných dovedností. Něco podobného má usnadnit novela zákona o pedagogických pracovnících, která se přetřásá v českém parlamentu už pěkně dlouho, aniž se daří dotáhnout ji do finále. Tolik vzkaz do pražské Sněmovní ulice.