Bludiště lží zrádného pohádkáře

Sokolský kroj ještě sokola nedělá. Kdo nemá sokolského ducha, tomu žádný kroj či členská legitimace ani vysoká funkce nepomůže.

Středoškolský učitel chemie a tělesné výchovy, člen náčelnictva Československé obce sokolské a poslední člen ilegální Sokolské revoluční rady Ladislav Vaněk (1906–1993) je toho plným důkazem. Stal se totiž nejen konfidentem gestapa, ale i poválečným spolupracovníkem komunistické Státní bezpečnosti.

Výmysly, které dodnes přežívají Mimo to ještě svými bajkami, kterými krmil dlouhá léta spisovatele, novináře i historiky, napáchal velké škody v příběhu útoku na Reinharda Heydricha. Navíc mnoho jeho výmyslů přežívá neochvějně v povědomí naší veřejnosti do dnešních dnů.

Po zatýkání představitelů Sokola v létě 1941 zůstal Ladislav Vaněk jako náčelník štábu a poslední člen Sokolské revoluční rady v ilegalitě a vytvořil ze zbývajících sokolských struktur organizaci Jindra. Když se od Jana Zelenky-Hajského dozvěděl o myšlence atentátu na Heydricha, nesouhlasil s ní.

Poté, co byl 4. září 1942 zatčen pražským gestapem, sepsal obsáhlou zprávu Jak jsem chtěl zabránit atentátu, kdy vytvořil představu o své důležitosti a nakonec pomáhal usvědčovat i dopadené členy Sokola a přispěl gestapu k dalšímu rozklíčování sokolského odboje.

Velká zpravodajská hra

Nebyl proto odeslán do koncentračního tábora, ale do konce války byl vězněn v sídle gestapa v Petschkově paláci. Zde v květnu 1945 rozehrál velkou hru, když se po skončení povstání a příchodu Rudé armády do města postavil do čela samozvaného „Štábu pro styk se sovětskou policií“a neblaze proslulé sovětské rozvědce SMERŠ (součásti NKVD) vydal ke škodě československého poválečného vyšetřování řadu významných nacistických zločinců!

Koncentrační tábor Mauthausen, kde bylo od 24. října 1942 postupně zavražděno 294 pomocníků a příbuzných útočníků na Heydricha. Ladislav Vaněk mezi nimi nebyl…

Šlo například o generála jednotek Waffen-SS Willyho Weidermanna, velitele protiparašutistického oddělení Wilhelma Leimera, kriminálního vrchního tajemníka Williho Abendschöna a další, kteří byli odvezeni do Sovětského svazu a do Prahy už nebyli vráceni.

Nedořešený případ...

Po válce se Vaněk na čas stal sekčním šéfem ministerstva školství a poté dál učil na středních školách a působil v tělovýchově. Také se později stýkal i s bývalými gestapáky Pannwitzem a Chalupským a u soudu svědčil ve prospěch Jaroslava Nachtmanna – jednoho z nejhorších agentů gestapáckých volavčích sítí.

Vaněk hřešil i na to, že jeho případ po válce u tzv. čestného soudu Obce sokolské nebyl dořešen. Když se začala jeho skutečná role za války koncem 80. let odhalovat v novém světle, neváhal jako bývalý spolupracovník StB vyhrožovat soudními žalobami. Není nad hroší kůži na duši člověka! mj