Bránící se online demokracie
Bojovat s ruskou a čínskou lží se dá i chytře, ne vždy je potřeba zákonů a prokurátorů
Víte, že premiér Fiala se slovinským a polskými kolegy vůbec v Kyjevě nebyli? Za těch pár hodin tam totiž ani dojet nemohli! Jasně, asi se báli, to se dá pochopit. Ale když nám lhali v takové věci, jak jim můžeme věřit, že za tu válku opravdu může Rusko!? Co nám ještě zatajili o Ukrajině?
Prvních pět vět tohoto článku jsou lži. Čisté a nestoudné lži. Laskavý čtenář LN bezpochyby neměl sebemenší problém to poznat a spíš si klepal na čelo, co to na něj autor zkouší. Jenže přesně takové lži, manipulace, dezinformace se občas i laskavý čtenář dozví třeba v taxíku od bodrého, byť trošku prostšího, řidiče.
Dezinformace se ale šíří i mezi lidmi, do kterých byste to neřekli. Mohou to být vaši příbuzní, známí, spolužáci ze školy. Podle bruselských statistik dokonce dvě třetiny mladých lidí v Evropě uvádějí, že na ně narazí několikrát do týdne, každý druhý Evropan je pak viděl online, jak jinak. Na otázku, co s tím, se už na začátku války rozhodli razantně odpovědět správci českého internetu a zablokovali alespoň ty nejhorší dezinformační weby. Jenže lži zneužívají velké platformy, jako je Facebook, Twitter nebo i český Seznam. S těmi se nyní dohodla Evropská komise, přímo naše eurokomisařka Věra Jourová, že s tím konečně něco udělají. A navíc sami a dobrovolně.
Kouzlo takzvaného kodexu je, že právě Seznam, Facebook, Twitter, YouTube, ale i čínský TikTok, celkem 30 velkých i malých internetových platforem, třeba sami zabrání dezinformátorům, aby přes ně vydělávali na reklamě. Vyhladoví je, když už nemohou mít peníze z Kremlu. Dobrovolný závazek velkých firem je přitom účinnější, rychlejší a levnější, než je k tomu nutit třeba zákonem. Konečně ti, kteří internet vytvořili a vytvářejí, mu rozumí lépe než nějaký úředník, policista nebo státní zástupce. A umí také lépe opravit jeho chyby, zalepit díry. Stačí, aby opravdu chtěli.
Pevnost střední Evropa
Na jedné straně je jasné, že Rusko používá dezinformace jako válečnou zbraň. Podobně
i čínští soudruzi rádi ohýbají pravdu a fakta ve svůj prospěch, ve zneužívání technologií proti lidem jsou ostatně světová špička.
Na straně druhé se ale ozývá mnoho hlasů bojících se cenzury. Dvojice neziskovek teď dokonce za blokování dezinformátorů podala žaloby. Jedním z nejhlasitějších světových bojovníků za radikální svobodu slova je pak nejbohatší muž planety Elon Musk, i když u něj lze úspěšně pochybovat, nakolik jde o osobní marketing a tlak na cenu při pokusu koupit si Twitter.
Problém dezinformací tu je s námi dlouho, covid a válka jej jen posunuly na úroveň, kdy už se nad tím opravdu nedá mávnout rukou. Právě my ve střední Evropě jsme v první linii této hybridní války. Přesto a právě proto je ideální, když se internetový národ brání sám. Ostatně německý spolkový ústavní soud už dávno judikoval, že demokracie má nejen právo, ale i přímo povinnost se bránit před lží a zlem. Bránící se demokracie ale nemusí být jen pomalá a těžkopádná justice. Zablokování webů by mohl nařídit soud, nebo alespoň dočasně přivolit státní zástupce.
Věříme ale více jim, nebo těm, kteří internet dennodenně spravují? Je lepší, aby úředníci vymýšleli, jak má největší sociální síť světa blokovat šíření lží, nebo si má hlavu lámat sám Mark Zuckerberg?
Na úrovni státu a Bruselu se toho samozřejmě dá dělat také hodně. Michal Klíma, nový vládní zmocněnec pro dezinformace, dříve mediální manažer a spoluzakladatel porevolučních LN, dostane dle chystané systemizace státní správy nové oddělení strategické komunikace. Další místa jsou a nejspíš vzniknou na ministerstvu vnitra. Evropská unie zase vymyslela a platí takzvané Evropské digitálně-mediální huby, které mají pomáhat nejen státu, ale i pracovat na literární gramotnosti. Jeden z osmi s názvem CEDMO je v Praze a vede ho Univerzita Karlova. Společně s vědci a vývojáři umělé inteligence se snaží bránit zneužívání technologií pomocí ještě lepších technologií.
Je lepší, aby úředníci vymýšleli, jak má největší sociální síť světa blokovat šíření lží, nebo si má hlavu s tím, jak se nenechat zneužívat Putinem, lámat sám Mark Zuckerberg?
Web na třetí
Výhodou přístupu, který zaujala Jourová s dobrovolným kodexem už v roce 2018 a dnes na něj navazuje, je, že nebrání dalšímu vývoji. Firmy samy si mají najít cestu, jak bránit lžím, úředníci je nesvazují tvrdými podmínkami a povinnostmi. Bohužel ne všichni její kolegové v Bruselu jdou touto cestou, jak ukazuje třeba připravovaná regulace umělé inteligence. Ta naopak zahrne vývojáře takovou povinnou administrativou, že se nejspíš radši z EU odstěhují do Británie nebo Spojených států.
Na internetu je to ale ještě důležitější. V Silicon Valley se dnes nahlas mluví o třetí generaci webu, který díky decentralizaci a blockchainu vrátí rozhodování, vlastnictví a data zpátky od Zuckerbergů k nám, uživatelům. Jestli se taková vize naplní, bude odpovědnost jednotlivých firem a schopnost nenechat se sami zneužívat ještě mnohem důležitější.