Starostenský kolaps

STAN musí přepřahat, ale nemá lidi

Vzpomene si dnes někdo na to, že šéf Starostů Vít Rakušan na konci roku zvažoval kandidaturu na prezidenta? Po půl roce se mu rozpadlo stranické vedení a Starostové musí čelit zatím největší krizi své existence. Rezignace straníků na funkce, partajní i vládní, přicházely zpravidla poté, co se ukázalo, že provedli něco politicky hloupého či nečestného, a to se u uskupení, jež se před volbami profilovalo jako strana potulných kazatelů a moralistů, špatně vysvětluje.

Než začneme nad údělem Víta Rakušana plakat, připomeňme si jeho čerstvou reakci na kritické stanovisko Starostů pro Liberecký kraj na špatnou sociální práci vlády: „Prohlášení zveřejněné Martinem Půtou nevnímám jako kritiku...“Ano? Byl to snad Půtův milostný sonet Rakušanovi? Toto je ukázka teflonového manažerského cynismu, dělám všechno skvěle a zbytek světa mě smí jen chválit. Protože Martin Půta je stranický kolega, nemůže ho Rakušan nařknout z toho, že by byl pohůnkem Babiše, Putina, případně i Číňanů. K téhle instantní a hloupé obraně se vládní strany uchylují dost často.

Starostové musí provést rychle jakýsi restart, pokud se v dohledné době nechtějí stát přítěží ve vládě Petra Fialy. Strana ani předseda však nemá v záloze nějakou garnituru politických talentů, kterou by mohl nasadit. Už dnes je to bída, můžeme s určitostí očekávat, že například výkon ministra průmyslu Síkely bude ještě horší než dosud, schází-li mu loutkovodič a stranická šedá eminence Věslav Michalik, ministr nebude vědět kudy kam. A další amatéry si nemůže Rakušan dovolit. Stejně tak si nemůže dovolit posadit do vedení strany někoho, na koho by vyplaval nějaký skandál.

Zde Starostové demonstrují slabinu dnes moderních a tolik adorovaných nových stran, minimální členská základna znamená zákonitý nedostatek lidí, strana navíc neměla čas ani možnosti prověřit si, kdo šel do politiky s čestnými úmysly a kdo jen zbohatnout. Ani předseda, jenž není mocen přijmout kritiku, není příslibem do budoucna.