Vůdcem barikády

Porozumí si české předsednictví s táborem míru?

Předsedá-li desetimilionový stát půlmiliardové Unii, je to voda na mlýn národního i osobního ega. Ale české předsednictví EU začne za dva týdny testovat něco jiného. Obstojí v podmínkách války na Ukrajině? V podmínkách, kdy občané i vlády EU se dělí na tábor míru (jednat s Ruskem) a tábor spravedlnosti (potrestat Rusko)? To je otázka.

Vláda představila priority i symboly předsednictví ve čtvrtek: uprchlická krize, obnova Ukrajiny, energetická bezpečnost, posílení obranyschopnosti. Ale jak budou fungovat na názorové barikádě EU? Tábor míru se zviditelnil návštěvou lídrů Scholze, Macrona a Draghiho v Kyjevě. Tábor spravedlnosti slovy Petra Fialy, že válka má skončit co nejdříve vítězstvím Ukrajiny. V tom přání by se Česko shodlo s Německem, Francií či Itálií. Ale je to proveditelné, navíc rychle? Tady se Praha neshodne s Berlínem, Paříží ani Římem. Je-li prioritou rychlost ukončení války, ale vývoj na bojišti ustrnul, ba Rusové postupují, přijde ke slovu územní kompromis. Bude už tu možnost Praha odsuzovat nahlas? Proti Berlínu, Paříži či Římu? To je kruciální otázka.

Praha chce udržet „jednotnou Evropu“. Ale čím víc se tlumí ostré postoje na veřejnosti, tím nápadněji probleskují v symbolech. Třeba v tom, že videoklip českého předsednictví spojuje začátek druhé světové války s rokem 1938. Historici protestují, že je to kiks. Ale pozor, ten „kiks“ladí s pojetím historie v táboře spravedlnosti. S názorem, že války začínají ústupky agresorovi (jako v Mnichově v roce 1938) a územní kompromisy nic neřeší. Ladí s tím, co řekl ve čtvrtek českým zákonodárcům prezident Zelenskyj.

Jenže pro druhou stranu evropské názorové barikády je přijatelnější územní kompromis na Ukrajině než vyhlídka na jaderné hrozby, hospodářský propad i bující inflaci. Vládě země se zkušeností Mnichova nelze vyčítat ostražitost. Ale předsedat celé EU znamená mít pochopení i pro ty druhé. Je zkrátka dobré mít v záloze i plán B.